6 Tdo 1067/2020Usnesení NS ze dne 13.10.2020

6 Tdo 1067/2020-520

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2020 o dovolání, které podali obviněný Š. P., nar. XY v XY, a obviněný D. P., nar. XY v XY, oba trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 131/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, č. j. 4 T 131/2018-394, byli obvinění Š. P. a D. P. (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný Š. P. též podle § 358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.

2. Obviněný Š. P. byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněný D. P. byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněným uložena povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení dle svých možností uhradit poškozenému D. V. škodu, k níž byli podle § 228 odst. 1 tr. ř. společně a nerozdílně zavázáni ve výši 175 688,60 Kč. Poškozený J. V. byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2020, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Sadílka společné dovolání, jež opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, je nepřezkoumatelný a došlo k porušení jejich základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod.

5. Obvinění namítli, že skutková zjištění nevyplývají z provedených důkazů. Pro právní kvalifikaci trestného činu vydírání absentuje odpovídající důkaz, respektive skutečnosti, které soudy zjistily z provedených důkazů zjistit nelze. Skutek může být posouzen maximálně jako přečin výtržnictví, ovšem pokud nebude v souladu s § 12 odst. 2 tr. ř. (pozn. správně zřejmě tr. zákoníku) posouzen jako přestupek. V postupu soudů obou stupňů obvinění spatřují vadnou právní kvalifikaci a porušení práva na spravedlivý proces. Připojili za tímto účelem výčet judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

6. Namítli dále, že popis skutku a předložené důkazy včetně hodnocení zjištěných důkazů, výslechy svědků a poškozených včetně znaleckých posudků nejsou opřeny o pravdivý skutkový děj a soud rozhodl na základě nesprávného hodnocení důkazů. Poukazují dále na porušení jejich základních práv, zejména na spravedlivý proces, spočívající v nesprávné právní kvalifikaci, opomenutí zásadních důkazů a vadném hodnocení obsahu provedených důkazů. Soudům vyčítají, že neprovedly obhajobou navrhované důkazy – znalecké zkoumání a pracovní smlouvy, která měla prokázat, že obviněný D. P. u poškozeného pracoval jako kuchař s nárokem na mzdu. Považují je proto za opomenuté důkazy. Z rozhodnutí soudů není zřejmé, proč se nepřiklonily k obhajobě. Obvinění tvrdili, že konflikt vznikl v důsledku jednání poškozeného, což nebylo žádným důkazem vyvráceno. Upozornili taktéž na vadu výroku o náhradě škody, kdy přiznaná náhrada škody převýšila nárok, s nímž se poškozený přihlásil. Naplnění skutkové podstaty nelze dovodit z provedených důkazů. Nebyl prokázán úmysl a hlídka Policie ČR nenašla údajné zbraně.

7. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, podle § 265k tr. ř. zrušil a podle § 265m tr. ř. obviněné zprostil obžaloby, případně aby usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 61 To 506/2019-451, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 4 T 131/2018-394, podle § 265k tr. ř. zrušil a věc podle § 265l tr. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že obvinění uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby. Ta však byla vyhodnocena jako nevěrohodná a účelová s tím, že nemůže obstát při srovnání s verzí poškozených, ale především ve věci nezávislých svědků a závěry znaleckých posudků. Námitkami obviněných se dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně. Krom toho se jedná o argumentaci prakticky výlučně skutkového charakteru. Uzavřela proto, že výhrady uplatněné dovolateli není možnost mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.

9. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle § 265f tr. ř.

IV.

Důvody rozhodnutí o dovolání

11. Ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 131/2018 se zjišťuje, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 61 To 506/2019-451, bylo oběma obviněným, D. P. i Š. P., doručeno dne 19. 2. 2020, kdy obvinění písemnost osobně převzali, což potvrdili svým podpisem (viz doručenky připojené k č. l. 455). Obhájci obviněných Mgr. Martinu Sadílkovi bylo předmětné usnesení doručeno dne 12. 2. 2020 (viz doručenka připojená k č. l. 455). Usnesení odvolacího soudu tak bylo řádně doručeno v souladu s § 64 tr. ř.

13. Podle § 265e odst. 2 jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V projednávané věci bylo obviněným napadené usnesení doručeno ve stejný den, a to 19. 2. 2020, zatímco jich obhájci bylo doručeno již dne 12. 2. 2020. Rozhodujícím dnem pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání je tedy 19. 2. 2020 a tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Tato by uplynula dne 19. 4. 2020, což však byla neděle, za poslední den lhůty se proto pokládá podle § 60 odst. 3 tr. ř. nejbližší pracovní den, tedy pondělí 20. 4. 2020. Dovolání obviněných bylo jejich obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 21. 5. 2020 (viz č. l. 497). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 20. 4. 2020 a zároveň nenastala žádná s okolností, na základě nichž by mohla být lhůta zachována podle § 60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání obviněných podáno až po uplynutí této lhůty a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byli obvinění řádně poučeni odvolacím soudem (viz str. 4 usnesení). Obviněným tak nic nebránilo v tom, aby bylo jejich dovolání podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě.

V.

Způsob rozhodnutí o dovolání

14. V situaci, kdy dovolání obviněných zpracované obhájcem Mgr. Martinem Sadílkem, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 21. 5. 2020, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.

15. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněných rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.

16. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 10. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu