6 Tdo 1012/2004Usnesení NS ze dne 29.09.2004

6 Tdo 1012/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 dovolání obviněného V. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 8 To 64/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 29/2001, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. G. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 1 T 29/2001, byl obviněný V. G. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaadvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, a to za současného vyslovení dohledu.

Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný V. G. a v jeho neprospěch okresní státní zástupce v Rokycanech.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 8 To 64/2002, byl z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 1 T 29/2001. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného V. G. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 1. 2001 kolem 17.30 hod. v restauraci T. na nádraží ČD v R., v podnapilém stavu před vícero přítomnými hosty nejprve třásl dvěma hracími automaty, a když servírka H. Č. vypnula v restauraci elektrický proud, aby obžalovaný automaty nepoškodil, tak hrubě neslušnými výrazy, uvedenými ve spise, H. Č. urážel a poté fyzicky napadl M. P., tak, že ji odtáhl k hracímu automatu, kde hlavou M. P. tloukl o hrací automat, následně ji odhodil na podlahu a dále v prostoru za výčepem rukou úmyslně strhl ze stěny tři poličkové skříně, přičemž zničil dva korbely na pivo, 10 ks skleněných číší na pivo, 2 ks skleněných tupláků, litrovou láhev Bolsu, láhev destilátu „Čínský drak“, 4 sáčky se smaženými brambůrky, 3 ks tatranek, plechovku piva Gambrinus a 3 skříňové poličky, věci v celkové hodnotě nejméně 3.922,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 17. 4. 2002 Okresnímu státnímu zastupitelství v Rokycanech a obhájci obviněného JUDr. M. Č. a dne 24. 4. 2002 obviněnému V. G.

Dne 29. 4. 2002 učinil obviněný V. G. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti citovanému rozsudku krajského soudu a které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Rokycanech dne 30. 4. 2002. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl celý výrok o trestu v rozhodnutí odvolacího soudu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění dovolání obviněný vytkl krajskému soudu porušení ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. a § 31 odst. 1 tr. zák., když při úvaze o druhu a výměře trestu dospěl k nesprávným právním závěrům a v důsledku toho rozhodl nesprávně o trestu. V uvedené souvislosti namítl, že soud v odůvodnění rozsudku stručně odkázal na speciální recidivu dovolatele a krátký čas od předešlého odsouzení za podobnou trestnou činnost, aniž by se podrobněji a v širších souvislostech zabýval úvahou o jeho vztahu ke způsobenému následku, který podle obviněného svědčí o jeho lítosti nad svým konáním a o vzrůstajícím pocitu odpovědnosti a nasvědčuje (s přihlédnutím k věku obviněného) jeho možné nápravě. Dále zdůraznil, že odvolací soud nezvažoval uložení peněžitého trestu namísto trestu odnětí svobody, ačkoliv by byl výkon peněžitého trestu pro dovolatele stejně citelný, ne-li citelnější a lépe by zohlednil jeho pokročilý věk, zdravotní stav a časové období od spáchané trestné činnosti. Podle názoru obviněného napadený rozsudek vybočil ve výroku o trestu z rámce daného trestním zákonem, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil ve výroku o trestu, dále aby sám ve věci znovu rozhodl a dovolateli uložil přiměřený trest. V této souvislosti uvedl, že souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání. Rovněž požádal předsedu senátu soudu prvního stupně, aby postupem podle § 265h odst. 3 tr. ř. odložil nástup výkonu uloženého trestu.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že pokud dovolatel zamýšlel dosáhnout přezkumu výroku o trestu, měl k tomu zvolit adekvátní dovolací důvod, jímž není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně si měl obviněný ujasnit, kdy lze dovoláním vůbec samotný výrok o trestu napadnout. Státní zástupce uvedl, že ve vztahu vůči druhu a výměře uloženého trestu přichází do úvahy výlučně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v uložení nepřípustného druhu trestu nebo v uložení druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Citovaný důvod dovolání (který obviněný ani nezvolil) není naplněn námitkami v tom smyslu, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. I v případě, pokud by výrokem o trestu byla porušena ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a § 31 odst. 1, 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, není to důvodem dovolání, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby, jak je tomu u obviněného V. G. Státní zástupce zdůraznil, že obviněným naznačené námitky nelze uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jelikož zákon ve vztahu k výroku o trestu výslovně stanoví dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., resp. podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (upuštění od potrestání) a podle § 265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), což znamená „á contrario“, že z jiných než těchto důvodů nelze výrok o druhu a výměře uloženého trestu dovoláním napadat. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného V. G. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V dovolání obviněný v podrobnostech uvádí, že krajský soud porušil ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. a § 31 odst. 1 tr. zák., když při úvaze o druhu a výměře trestu dospěl k nesprávným právním závěrům a v důsledku toho rozhodl nesprávně o trestu, přičemž tyto námitky uplatňuje v rámci důvodu dovolání zakotveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě.

Z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace lze spolehlivě dovodit, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.

Jiným hmotně právním posouzením (než je posouzení skutku) je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního tak i jiných právních odvětví.

Teoreticky zahrnuje jiné hmotně právní posouzení i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.

Systematickým výkladem zmíněného ustanovení lze učinit jednoznačný závěr, že v něm uvedený dovolací důvod je v soustavě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., a to pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu, dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud dovolatel učiní v dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby však došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejm. nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 23 odst. 1, § 31 až § 34 tr. zák.).

Výklad opačný [tj. že jiná pochybení soudu vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu je možno namítat prostřednictvím jiných dovolacích důvodů ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., zejm. důvodu uvedeného v písm. g)] by nezbytně vedl k závěru o nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což jistě nebylo legislativním záměrem zákonodárce. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit dovolatelům podat dovolání i z jiných důvodů vztahujících se k druhu a výměře trestu, je zřejmé, že by tak učinil právě rozšířením vymezení zmíněného písm. h). Navíc je třeba říct, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod.

Ze shora uvedeného právního rozboru vyplývá závěr Nejvyššího soudu, podle kterého za situace, kdy argumentace obviněného V. G. obsažená v textu posuzovaného dovolání směřuje výlučně proti nepřiměřenosti uloženého trestu, zejména z hlediska druhu trestu, jeho výměry a účelu [aniž by z ní současně bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], není naplněn žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani podle § 265b odst. 2 tr. ř. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v dovolání odkázat nejen na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b tr. ř.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného V. G. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat dovoláním napadené výroky z rozsudku odvolacího soudu a řízení, které jim předcházelo) a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, který uplatnil v dovolání. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Jiří Horák