6 Tcu 18/2020Usnesení NS ze dne 17.06.2020

6 Tcu 18/2020-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 17. 6. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. F., nar. XY ve XY, rozsudkem Obvodního soudu Hammu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 9Ls-910 Js 441/16-74/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu Hammu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 9Ls-910 Js 441/16-74/16, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2016, byl J. F. uznán vinným trestnými činy

· ozbrojené loupeže v souběhu s těžkým ublížením na zdraví,

· krádeže se zbraní v souběhu s pokusem o ublížení na těle,

· krádeže v obzvlášť závažném případu,

· úmyslným ublížením na zdraví a

· úmyslným ublížením na zdraví v souběhu s urážkou na cti a poškozením majetku,

za něž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

2. Uvedených trestných činů se obviněný (zkráceně vyjádřeno) dopustil

· společně s D. K. K. dne 1. 3. 2016 v ubytovně v XY v XY, kde kolem 21.00 hodin v podnapilém stavu napadli poškozeného B. tak, že mu přetáhli přes hlavu prostěradlo, K. mu držel u krku kuchyňský nůž s dlouhou čepelí. Obviněný F. mu zasadil 12 až 15 kopanců, K. se poškozeného dotázal, kde má peněženku, a když ten neodpověděl, jeden z obviněných ji hledal, a když ji nalezl, odcizili z ní 170 EUR a poté místnost opustili (ad 1),

· dne 2. 2. 2016 s ruksakem, v němž měl nůž s čepelí dlouhou 15 cm kolem 14.14 hodin v pobočce potravinářského obchodu XY v XY v podnapilém stavu uschoval do batohu dvě plechovky piva, které nehodlal zaplatit, a když mu poškozený L. ruksak odebral a odvedl ho do osobní kanceláře, v úmyslu přivodit mu zranění vedl obviněný F. úder plochou dlaní na obličej poškozeného, přičemž jej však nezasáhl, ale srazil na podlahu jeho brýle (ad 3),

· dne 11. 2. 2016 v knihovně XY v XY kolem 15.30 hodin v podnapilém stavu zasadil poškozenému A. údery pěstí do obličeje (ad 4),

· dne 13. 2. 2016 před pobočkou supermarketu XY v XY v podnapilém stavu kolem 16.15 hodin sedícímu poškozenému H. nadával do „opic“ a „sviní“, a když ten chtěl mobilem uvědomit policii, kopl jej obviněný do pravé ruky, vyrazil mu mobil, u něhož se po pádu na zem roztříštil displej, a poškozenému přivodil krvácející zranění na malíku pravé ruky (ad 5),

· dne 25. 2. 2016 v XY v XY, po požití diazepamu a konzumaci alkoholu kolem 18.40 hodin odsunul stranou okénko kiosku a z výlohy odcizil dva zapalovače a peněžní kazetu s hotovostí ve výši 98,00 EUR (ad 6).

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.

7. Konkrétně lze uvést, že výše popsané skutky by bylo možno kvalifikovat jako

· zvlášť závažný zločin podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1),

· přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 3),

· přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4),

· přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 5) a

· přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

8. Vyjma formálního předpokladu (tj. oboustranné trestnosti) jsou v posuzované věci dány i podmínky materiální povahy. Obviněný J. F. se dopustil jednání, kterými v průběhu jednoho měsíce na území SRN úmyslně spáchal více trestných činů, za něž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Jak plyne z vyžádaného opisu Rejstříku trestů, nejedná se u něj o ojedinělé porušení právního řádu, neboť vyjma toho, že byl odsouzen pro trestný čin podle § 197a tr. zákona rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 2 T 102/2004, byl již vícekrát odsouzen cizozemskými soudy pro rozličnou trestnou činnost, ať již v období před vyhlášením nyní posuzovaného odsouzení [zvláštní část opisu – odsouzení vykazovaná pod č. 1) až 11)], tak po něm [zvláštní část opisu – odsouzení vykazovaná pod č. 13) až 19)]. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. F. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Poučení:

V Brně dne 17. 6. 2020

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu