5 Tdo 21/2005Usnesení NS ze dne 19.01.2005

5 Tdo 21/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2005 o dovolání podaném obviněným J. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 10 To 297/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 55/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 1 T 55/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že „dne 23. 1. 2002 v přesně nezjištěné době v Č. po vyštípnutí dřevěné zárubně vstupních dveří vnikl do rekreačního objektu, kde nalezenými kuchyňskými noži rozřezal záclony, molitanové matrace a interiér objektu postříkal červenou sprejovou barvou, čímž způsobil škodu na poškození věci a objektu ve výši 6.050,- Kč ke škodě majitelky K. J.“. Za uvedené trestné činy mu byl podle § 238 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný (v rozhodnutí nesprávně označen jako souhrnný) peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Krajský soud v Praze projednal odvolání obviněného a usnesením ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 10 To 297/2004, rozhodl podle § 256 tr. ř. o jeho zamítnutí.

Shora citované usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ napadl obviněný J. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), c), d), g) a l) tr. ř.

Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno toliko na základě usnesení odvolacího soudu z 13. 1. 2004, kterým byl zrušen původní zprošťující rozsudek okresního soudu a kterým bylo tomuto soudu uloženo, jak má hodnotit provedené důkazy. Krajský soud tak obešel ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) tr. ř., porušil zásadu volného hodnocení důkazů a právo na spravedlivý proces vyplývající z Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spatřoval v tom, že soud prvního stupně byl závislý na rozhodnutí soudu odvolacího, který fakticky rozhodl o vině obviněného v neveřejném zasedání, u kterého nebyl přítomen obviněný ani jeho obhájce. Z těchto důvodů byly podle názoru obviněného naplněny také dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) pak je dán proto, že obviněný byl bez přesvědčivých důkazů uznán vinným, přestože měl být obžaloby zproštěn. Konečně naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný shledával ve skutečnosti, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyl dán právní základ. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Z hlediska naplnění podmínek přípustnosti dovolání uvedených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k obsahu dovolacích námitek je třeba předeslat, že Krajský soud v Praze v posuzované věci rozhodl nejprve usnesením ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 10 To 5/2004, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 1T 55/2003, a podle § 259 odst. 1 tr. ř věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně soudy obou stupňů rozhodly shora popsanými rozhodnutími, která obviněný napadl dovoláním.

Přípustnost dovolání je upravena v § 265a tr. ř. Dovoláním lze podle odst. 1 tohoto ustanovení napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jejichž taxativní výčet je uveden v odst. 2 citovaného ustanovení. Takovým rozhodnutím se rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, dále rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti některému ze shora uvedených rozhodnutí. Z citovaného výčtu je zřejmé, že v něm není obsaženo usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k projednání a rozhodnutí. Tento druh rozhodnutí odvolacího soudu proto dovoláním nelze napadnout.

Námitky obviněného vyslovené k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. a), c) a d) tr. ř. vytýkaly nedostatky a protiprávnost předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno v neveřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného a obhájce, a podle názoru obviněného nepřípustně ukládalo soudu prvního stupně způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud nemohl přezkoumat tyto námitky, neboť směřovaly proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 10 To 5/2004, tedy proti rozhodnutí, které nelze napadnout dovoláním, jak je vyloženo v předcházejícím odstavci. Ze stejného důvodu nebylo možno zabývat se námitkami vytýkajícími vady řízení předcházejícího vydání tohoto rozhodnutí. Ohledně zmíněných námitek by přicházelo v úvahu jejich odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Na rozdíl od shora uvedených další dovolací námitky uplatněné obviněným v podaném dovolání, jež podřadil důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), a l) tr. ř., již směřovaly proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., tedy proti usnesení, které lze dovoláním napadnout. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo třeba jako další posoudit otázku, zda uvedené dovolací důvody lze považovat za důvody podle citovaných ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.

Obviněný v dovolání k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že namísto uznání viny měl být v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ obžaloby zproštěn. Ve vztahu k těmto dovolacím námitkám Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky totiž směřují do oblasti hodnocení důkazů a neobsahují jedinou konkrétní výtku zpochybňující soudy obou stupňů učiněné právní posouzení zjištěného skutku, event. vytýkající porušení jiných ustanovení hmotného práva. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí totiž být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že byl dovolatelem uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný. Tyto námitky je proto třeba odmítnout s odkazem na § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel naplnění tohoto dovolacího důvodu shledával ve skutečnosti, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného, ačkoli pro takové rozhodnutí nebyl dán právní základ, neboť obviněný žalovaný skutek nespáchal. Jeho námitka tedy po obsahové stránce neodpovídá citovanému dovolacímu důvodu, neboť jeho prvá alternativa se vztahuje na porušení procesních podmínek předcházejících vydání rozsudku nebo usnesení uvedeného v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., nikoli na vytýkanou nesprávnost závěru, zda skutek spáchal obviněný. V posuzované věci Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a obviněný tak nebyl zbaven přístupu k soudu druhého stupně.

Je nutno uzavřít, že obviněný v dovolání neuvedl jedinou konkrétní námitku, která by vytýkala vadu obsahově podřaditelnou pod některý z deklarovaných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. ledna 2005

Předsedkyně senátu

JUDr. Blanka Roušalová