4 Tz 92/2002Rozsudek NS ze dne 10.12.2002

4 Tz 92/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. prosince 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. M., proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 25 T 98/2001, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 25 T 98/2001, bylporušenzákonv ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 tr. zák., a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M.

Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 10. 2. 2000 v prodejně E. – C. v Ch. uzavřel se společností H. C., a. s. B., smlouvu o finančním pronájmu, převzal hi-fi věž zn. S. v hodnotě 18 990,- Kč, složil částku 1 899,- Kč a zbytek ceny se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 037,- Kč, splátky uhradil pouze v měsících březnu a dubnu 2000, poté pak v přesně nezjištěnou dobu uvedenou hi-fi věž prodal nezjištěné osobě a společnosti H. C. tak způsobil škodu ve výši nejméně 15 017,- Kč. Za to mu byl v sazbě § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a nad obviněným byl stanoven dohled. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 T 66/92, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společnosti H. C., a. s. B., na náhradě škody částku 15 017,- Kč.

Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 9. 2001.

Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, v níž vytýká, že výrokem o trestu byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného P. M.

Pro uložení souhrnného trestu nebyly dány zákonné předpoklady, neboť rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. 2 T 66/92, k němuž okresní soud ve stížností pro porušení zákona napadené trestní věci ukládal souhrnný trest, se sice týkal osoby stejného jména, avšak s jinými osobními daty, než obviněný.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu napadeného rozsudku byl porušen zákon ve shora namítaném rozsahu v neprospěch obviněného P. M., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. vadnou část rozsudku zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozsudku předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. jednoznačně upravuje podmínky, za jejichž splnění přichází v úvahu uložení souhrnného trestu. Takovýto trest je soud povinen uložit tehdy, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Až potud byla úvaha okresního soudu správná, pokud v trestní věci sp. zn. 25 T 98/2001 rozhodoval dne 24. 9. 2001, pro skutek spáchaný dne 10. 2. 2000, přičemž v trestní věci sp. zn. 2 T 66/92 byl rozsudek pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. vyhlášen dne 11. 10. 2000.

Okresní soud však přehlédl, že se nejedná o totožného pachatele, když pojítkem mezi oběma trestními spisy byla jen shoda jména obviněného. Zatímco v trestní věci Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 25 T 98/2001 šlo o obviněného P. M. bytem Ch., ve spise téhož soudu sp. zn. 2 T 66/92 se jednalo o obviněného P. M., bytem K. O. Tuto skutečnost měl předseda senátu jednak zjistit podrobnějším studiem spisu a porovnáním zmíněných osobních dat, jednak při dokazování v hlavním líčení. Byl-li totiž trestní spis sp. zn. 2 T 66/92 k důkazu čten, jak je uvedeno v protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 9. 2001, měla být obviněnému podle § 214 tr. ř. dána možnost se k takto provedenému důkazu vyjádřit. Není pochybnost o tom, že by tato situace byla tou nejzazší, kdy by musel obviněný upozornit na skutečnost, že citované odsouzení se jeho osoby netýká.

Důsledkem zmíněného pochybení je jednak vadné uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., jakož i vadné rozhodnutí o trestu z pohledu ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., neboť do druhu a výměry ukládaného trestu se v rámci hodnocení poměrů obviněného musela odrazit skutečnost, že soud hodnotil údajné předchozí odsouzení obviněného za závažný trestný čin. Vyhodnocení této skutečnosti se promítlo jednak do výměry trestu odnětí svobody, stejně jako do délky zkušební doby, jak je patrno z odůvodnění napadeného rozsudku. V řízení, které rozsudku předcházelo, byl porušen zákon také v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve vztahu ke správnému rozhodnutí o trestu, a tato neúplná zjištění nemohla být náležitě vyhodnocena v souladu s citovaným zákonným požadavkem.

Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu v rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 24. 9. 2001, sp. zn. 25 T 98/2001, byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 tr. zák., a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného P. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu a věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Bude na okresním soudu, aby si opatřil nový opis rejstříku trestů obviněného, stejně jako příslušná hodnocení a charakteristiky, v rámci nichž provede vyhodnocení možnosti nápravy a poměrů obviněného z pohledu ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., obviněného k těmto důkazům vyslechl, a po řádném vyhodnocení všech okolností, jež jsou rozhodné pro uložení adekvátního druhu a výměry trestu, o tomto nově rozhodl. Pro úplnost se připomíná ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2002

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná