4 Tz 46/2006Rozsudek NS ze dne 19.04.2006

Jestliže soud dospěje k závěru, že žalovaný skutek je trestným činem s mírnější trestní sazbou odnětí svobody ve srovnání s trestným činem, pro který bylo zahájeno a doposud vedeno trestní stíhání, přičemž taková změna právní kvalifikace se promítne i do jiné (kratší) promlčecí doby činu, pak se musí zabývat též otázkou promlčení trestního stíhání ve vztahu k této mírnější právní kvalifikaci skutku. Je tedy povinen posoudit např. i okolnost, zda došlo ke sdělení obvinění ve smyslu § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. ještě v této kratší promlčecí době.

4 Tz 46/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. dubna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného MUDr. T. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, v části, jež se týká obviněného, bylporušenzákonv ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř. a § 67 odst. 1 písm. d) a § 224 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného MUDr. T. K.

Napadený rozsudek sezrušujev části, jež se týká obviněného.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ostravě sepřikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. 1 T 260/2001, byl obviněný MUDr. T. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle rozsudku se tohoto trestného činu dopustil tím, že v R., okres B., na chirurgickém oddělení nemocnice R., v průběhu léčby pacientky H. K., neprovedl v rozporu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, její další vyšetření jako zpřesnění nálezu RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetřením, přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační revizi, a obviněný jako lékař s první atestací v rámci služby dne 27. 12. 1997 konzultoval ve 20.00 hod. s MUDr. J. S., zástupcem primáře, který měl příslužbu, stav pacientky, přičemž na základě poskytnutých informací o okamžité operaci nerozhodl a později s ním obviněný již její zdravotní stav nekonzultoval, i když se teprve v pozdějších hodinách začal její zdravotní stav prudčeji zhoršovat, přičemž tato pochybení, společně s pochybeními spoluobviněných MUDr. O. R. a MUDr. V. R. vedla u H. K. ke vzniku vleklé sepse jakožto důsledku dlouhodobě probíhajícího zánětu v dutině břišní, což bylo také dne 24. 4. 1998 příčinou smrti pacientky.

Za to byl obviněnému v sazbě § 224 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti rozsudku podali odvolání jednak obviněný MUDr. T. K., jednak v jeho neprospěch státní zástupce, který je zaměřil do výroku o trestu. Z podnětu těchto odvolání Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu v části jež se týkala obviněného, a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. obviněného nově uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v R., okres B. na chirurgickém oddělení Nemocnice R. v průběhu léčby H. K., neprovedl v rozporu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, její další vyšetření, jako zpřesnění nálezu RTG pasáží kontrastní látkou horním zažívacím traktem, případně CT vyšetření, přestože z klinického a sonografického nálezu ze dne 26. 12. 1997 bylo možno usuzovat na závažnou nitrobřišní komplikaci, jež byla indikací k operační revizi a jako lékař s první atestací, ačkoliv byl k tomu způsobilý, nepřiměřeně spoléhal v rámci služby dne 27. 12. 1997 na konzultaci provedenou ve 20.00 hod. s MUDr. J. S., majícím příslužbu, neprovedl úkony shora uvedené, aktuální zdravotní stav obviněné dále nekonzultoval, což spoluzapříčinilo, že nebyla včas odhalena začínající vnitrobřišní komplikace poškozené. Za to mu byl v sazbě § 224 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti posledně citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného MUDr. T. K. Podle stěžovatele byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 257 odst. 2 tr. ř. a § 67 odst. 1 písm. d) a § 224 odst. 1 tr. zák.

Podle názoru ministra spravedlnosti krajský soud při svém rozhodování nezohlednil skutečnost, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 2. 12. 2002 pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl obviněný dopustit dne 27. 12. 1997. Promlčecí doba tohoto trestného činu činí 5 let. Jestliže však krajský soud spatřoval v jednání obviněného naplněnu pouze skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., měl současně uvážit i výši trestní sazby za tento trestný čin a od toho se odvíjející délku promlčecí doby. Toto zjištění se mělo odrazit v zastavení trestního stíhání, neboť promlčecí doba skončila před zahájením trestného stíhání. Krajský soud tak měl trestní stíhání obviněného podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit. Pokud tak neučinil, porušil zákon v neprospěch obviněného.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž podle § 267 odst. 5 tr. ř. přezkoumal uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a řízení, která se týkala obviněného, a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jím předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 257 odst. 2 tr. ř. shledá-li odvolací soud, že je tu některá z okolností uvedená v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), b), i) tr. ř., která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.

Podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.

Podle ustanovení § 224 odst. 1 tr. zák. kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

Podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež v tomto případě činí tři léta.

Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se v odvolacím řízení těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.

Trestní stíhání obviněného MUDr. K. bylo zahájeno pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přičemž trestní sazba podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení činí pokud jde o trest odnětí svobody šest měsíců až pět let. Promlčecí doba v případě tohoto trestného činu je pět let, neboť horní hranice trestní sazby činí nejméně tři léta (§ 67 odst. 1 písm. c) tr. zák). Pokud skutek byl spáchán dne 27. 12. 1997 a trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 2. 12. 2002, stalo se tak ještě před skončením promlčecí doby, a tato překážka provedení trestního řízení nebránila.

V situaci, kdy Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací dospěl k závěru, že protiprávní zaviněné jednání obviněného, jímž byl uznán vinným, vykazuje zákonné znaky jen trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., na který zákon stanoví mírnější trestní sazbu, musel z tohoto právního závěru vyvodit i odpovídající procesní kroky. Důsledkem úvahy o užití mírnější právní kvalifikace mělo být i posouzení trestnosti činu z hlediska páté hlavy trestního zákona, a aplikace ustanovení § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. Pakliže promlčecí doba trestného činu podle § 224 odst. 1 tr. zák. činí tři roky, trestní stíhání obviněného mělo být zahájeno nejpozději dne 27. 12. 2000 (§ 60 odst. 2 tr. ř.), po tomto datu již bylo trestní stíhání pro tento trestný čin promlčeno a trestní stíhání obviněného bylo z důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřípustné.

Tento právní stav nastal až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a byl důsledkem úvah soudu odvolacího, jejichž správnost Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí neposuzuje, neboť proti nim nebyla stížnost pro porušení zákona podána. Důsledkem těchto úvah pak mělo být zastavení trestního stíhání obviněného MUDr. T. K. v intencích ustanovení § 257 odst. 2 tr. ř., aniž by byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve vztahu k tomuto obviněnému. Pokud naopak Krajský soud v Ostravě sám nově rozhodl o jeho vině obviněného a uložil mu nově trest, porušil zákon ve shora citovaných ustanoveních v neprospěch obviněného MUDr. T. K.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 6 To 105/2005, a to v části, jež se týká obviněného, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř. a § 67 odst. 1 písm. d) a § 224 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného MUDr. T. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek zrušil v části, jež se týká obviněného, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na tento rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby o ní znovu jednal a rozhodl.

Krajský soud v Ostravě provede znovu z podnětu podaných odvolání obviněného a státního zástupce řízení o těchto opravných prostředcích a rozhodne v intencích rozsudku Nejvyššího soudu. Protože Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.)

Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. dubna 2006

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná