4 Tz 199/2003Rozsudek NS ze dne 07.01.2004

4 Tz 199/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. p. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 22. dubna 2002, čj. 3 T 830/2001-37,

a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., takto:

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. dubna 2002, čj. 3 T 830/2001-37, byl v ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného P. B.

Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. dubna 2002, čj. 3 T 830/2001-37, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 27. 6. 2000 uzavřel leasingovou smlouvu s firmou L., s. r. o., P. na vysavač D 775 s příslušenstvím Turboclean UZG 985 a HEPA filtr v hodnotě 42.560,- Kč, kdy po uhrazení zálohy 2.000,-Kč obdržel tuto sadu výrobků a zavázal se doplatit částku 40.560,- Kč v měsíčních splátkách po dobu 24 měsíců, přičemž nesplatil už ani jednu splátku a předmět leasingu dal v polovině července do zástavy, čímž způsobil škodu ve výši 28.190,- Kč firmě L., s. r. o., P. Za to mu byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu za užití § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Zároveň byla obviněnému uložena povinnost, aby podle § 228 odst. 1 tr. ř. uhradil poškozenému L., s. r. o., P. škodu ve výši 40.460,- Kč. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 7. 9. 2002, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.

Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. B. Okresnímu soudu v Liberci vytýká, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a to z důvodu, že projednávaná trestná činnost byla spáchána dne 27. 6. 2000, přičemž předtím byl obviněný již odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 11. 2001, čj. 1 T 633/2001-38, který byl obviněnému doručen dne 22. 11. 2001. Dále rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 2. 2002, čj. 1 T 633/2001-32, byl obviněný odsouzen pro trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin za současného vyslovení zákazu řízení motorových vozidel na 16 měsíců, když trestného činu se obviněný dopustil v tomto případě dne 28. 4. 2001, tedy rovněž dříve, než byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu sp. zn. 1 T 633/2001. Konečně trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 145/2002, byl obviněný dále odsouzen pro trestné činy podle § 221 odst. 1 a § 202 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výši 350 hodin a byl mu vysloven trest zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky, přičemž byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 633/2001. Trestné činnosti v tomto trestním příkazu uvedené se dopustil dne 31. 10. 2001, tedy rovněž před rozhodným dnem 22. 11. 2001 pro aplikaci ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Okresní soud v Liberci měl ve svém rozhodnutí správně jednak aplikovat s ohledem na všechna tři shora uvedená rozhodnutí ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., přičemž měl dále respektovat tu skutečnost, že předchozími odsouzeními obviněného rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 480/2001 a trestním příkazem téhož soudu sp. zn. 1 T 145/2002 byly již uloženy tresty obecně prospěšných prací ve výši, která přesahuje nejvyšší možnou výměru tohoto trestu z hlediska trestního zákona. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2002, čj. 3 T 830/2001-37, byl v neprospěch obviněného P. B. porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz ve výroku o trestu zrušil a dále zrušil i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 1 T 480/2001 a trestního příkazu téhož soudu ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 145/2002, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Podle § 36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.

Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Liberci při vydání napadeného trestního příkazu neřídil. Při vydání napadeného trestního příkazu, doručeného obviněnému dne 29. 8. 2002, kterým mu soud ukládal trest za trestnou činnost spáchanou dne 27. 6. 2000, již existoval trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. listopadu 2001, čj. 1 T 633/2001-38, který nabyl právní moci dne 4. 12. 2001, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin a podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. za použití § 314e odst. 2 písm. c) tr. ř. též trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Při vydání napadeného trestního příkazu však existoval i pravomocný rozsudek Okresního soudu v České Lípě, čj. 1 T 480/2001-32, vyhlášený dne 22. února 2002, jímž byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 240 hodin spolu s dalším trestem zákazu činnosti. Konečně dalším trestním příkazem téhož soudu ze dne 13. března 2002, čj. 1 T 145/2002-44, který nabyl právní moci dne 16. 5. 2002, tedy rovněž dříve než byl obviněnému doručen napadený trestní příkaz, mu byl uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin (spolu s trestem zákazu činnosti) za současného zrušení výroku o trestu obsaženého v trestním příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. listopadu 2001, čj. 1 T 633/2001-38. A to za situace kdy s výkonem trestů obecně prospěšných prací, uložených citovanými rozhodnutími, nebylo vůbec započato, nebo z nich byla vykonána jen nepatrná část viz zprávy PMS, středisko Liberec ze dne 17. 10. 2002, č. l. 43b trestního spisu 3 T 830/2001 Okresního soudu v Liberci a ze dne 6. 2. 2003, č. l. 52 trestního spisu zn. 1 T 145/2002 Okresního soudu v České Lípě).

Napadeným trestním příkazem, jímž byl obviněnému P. B. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl tudíž porušen zákon v neprospěch obviněného nejen v tom smyslu, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky § 35 odst. 2 tr. zák., nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák. Uložením trestu nad zákonnou výměru jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Stížnost pro porušení zákona byla proto i podle § 266 odst. 2 tr. ř. shledána přípustnou. K výše uvedeným pochybením došlo proto, že při vydání napadeného trestního příkazu nebyl ze strany Okresního soudu v Liberci dodržen požadavek vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. na provedení všech dostupných důkazů (např. vyžádání aktualizovaného opisu rejstříku trestů), na základě jejichž vyhodnocení by bylo možné zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť tyto požadavky se vztahují i na prověření osoby obviněného včetně jeho kriminální minulosti, protože to má přímý vliv na stanovení druhu a výměru trestu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci dne 22. dubna 2002, čj. 3 T 830/2001-37, a v řízení, které mu předcházelo byl porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím, též v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného P. B.

Po takto vysloveném porušení zákona pak Nejvyššímu soudu nezbylo, než aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu a nikoliv jak navrhovala ministerská stížnost pouze ve výroku o trestu. Současně byla zrušena i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž již bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (v daném případě trestu obecně prospěšných prací). Nejvyšší soud nemohl rovněž vyhovět návrhu ministra spravedlnosti, aby současně zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 1 T 480/2001 a trestního příkazu téhož soudu ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 145/2002, neboť proti těmto rozhodnutím stížnost pro porušení zákona nepodal (viz úvod písemného vyhotovení stížnosti pro porušení zákona: „Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podávám ve prospěch P. B., stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 3 T 380/2001.“). Takže Nejvyšší soud porušení zákona těmito rozhodnutími nemohl vyslovit, což ostatně ve stížnosti pro porušení zákona ani nebylo navrhováno, když jen vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného napadeným rozhodnutím je zákonným podkladem pro postup podle § 269 odst. 2 tr. ř.

V souladu s výrokem o zrušení napadeného a všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Liberci podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená opět projednat obžalobu Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 14. 12. 2001, čj. 1 Zt 2444/2001-2, a znovu rozhodnout o vině a trestu obviněného P. B. Při rozhodování o trestu pak bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. listopadu 2001, čj. 1 T 633/2001-38, rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. února 2002, čj. 1 T 480/2001-32, a trestní příkaz téhož soudu ze dne 13. března 2002, čj. 1 T 145/2002-44, ze kterých vyplývá, že obviněnému P. B. by měl být uložen, bude-li opět shledán vinným, souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. za všechny sbíhající se trestné činy, a to při respektování všech příslušných zákonných hmotně právních a procesních ustanovení, zejména pak ustanovení § 36 tr. zák. a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. V této souvislosti se Okresnímu soudu v Liberci zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§ 270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení § 273 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá,tr. ř.).

V Brně dne 7. ledna 2004

Předseda senátu

JUDr. Juraj Malik