4 Tvo 66/2001Usnesení NS ze dne 31.05.2001

4 Tvo 66/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2001 stížnost obviněného S. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 4 Ntv 1/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obviněného S. H. do 13. 11. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost prostřednictvím svého obhájce.

V odůvodnění stížnosti zpochybňuje argument vrchního soudu o obtížnosti věci, neboť nezanedbatelná část spisového materiálu byla k dispozici již při zahájení trestního stíhání. Uvádí, že se nejedná o věc obtížnou, nýbrž pouze časově náročnou. Organizace vyšetřování tomu ale nebyla nijak přizpůsobena. Poukazuje na období, kdy byl proveden pouze malý počet nepříliš důležitých výslechů a v dalším období nebyl proveden výslech žádný. Domnívá se proto, že přípravné řízení mohlo být ve dvouleté vazební lhůtě ukončeno, kdyby byla přijata opatření, odpovídající charakteru věci. Nesouhlasí ani s deklarovanými vazebními důvody podle § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. U prvního z nich nebyly zmíněny konkrétní kontakty, které by obviněný v zahraničí měl mít. Pokud je zmiňováno jednatelství obviněného i účast společnosti P. E. L. na podnikání společnosti WHS spol. s r. o., tak tyto zanikly již v květnu 1999 a taktéž vztah společnosti L. C. H. L. ke společnosti H H. s. r. o. není již dva roky dán, což je způsobeno nečinností posledně jmenované společnosti. Údaj o tom, že zajištěné finanční prostředky měly být směněny za švýcarské franky a vyvezeny z České republiky je procesně nepodložen a je pouhou neověřenou informací, jíž nelze ke konstrukci vazebního důvodu použít. U druhého vazebního důvodu je poukazováno na manipulaci vyplývající z momentální potřeby, když nejprve byl koluzní důvod vazby vypuštěn na návrh státního zástupce a posléze znovu deklarován opět k jeho návrhu. Je vyjádřen názor, že to souvisí s neakceptováním signálu státního zástupce na složení přiměřené peněžité záruky ze strany obviněného. Skutečná obava z koluzního jednání obviněného zde ale není. V závěru podané stížnosti je proto navrhováno, aby napadené usnesení bylo zrušeno a obviněný byl propuštěn z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.

Nejprve je nutné konstatovat, že návrh na prodloužení vazby byl podán ve smyslu § 71 odst. 5 tr. ř. osobou k tomu oprávněnou, a ve lhůtě, která je k tomu vymezena v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud lhůtu trvání vazby u obviněného prodloužil, neboť pro tento postup jsou splněny i podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř.

Vrchní soud ve svém usnesení důvodně poukázal na skutečnost, že obviněný je trestně stíhán pro zvlášť závažný trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a další, jichž se měl dopustit v období od roku 1997 do roku 1999 celou řadou skutků. Jednalo se v podstatě o to, že organizoval vyhotovování fingovaných daňových dokladů převážně za služby v oblasti vymáhání pohledávek a za zajištění správy majetku, které ve skutečnosti provedeny nebyly, pro různé obchodní společnosti, jimž z podnikatelské činnosti vznikla zákonná povinnost platit, resp. přiznat daň a které zfalšované doklady používaly ke snižování daňového základu a při neoprávněném uplatňování nároku na vrácení nadměrného rozpočtu DPH, čímž byla Českému státu způsobena škoda ve výši 17. 144 392,- Kč. Dále mu bylo sděleno obvinění i z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. V důsledku toho je obviněný ohrožen trestní sazbou od pěti do dvanácti roků odnětí svobody, přičemž lze důvodně předpokládat, že pokud bude uznán vinným v tom rozsahu, jak je proti němu vedeno trestní stíhání, ukládaný trest se nebude pohybovat při její dolní hranici. To spolu s okolností, že by obviněný na svobodě mohl využít svých četných kontaktů v cizině, odůvodňuje neměnným způsobem obavu z jeho uprchnutí či skrývání se, aby se tak dalšímu průběhu trestního stíhání nebo trestu vyhnul. K námitce stěžovatele lze uvést, že je z hlediska trvání útěkového vazebního důvodu nepodstatné, zda existence společností P. E. L. z K., či L. C. H. L. z B. P. o., jako jediných společníků společnosti WHS spol. s r. o., resp. H H. s. r.o., byla známa od samého počátku vyšetřování či se stala známou až v jeho průběhu. Podstatné je, zda se jedná o skutečnosti, které zvýrazňují obavu z jednání obviněného předpokládaném v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. do té míry, že je důvodným jej ve vazbě i nadále ponechat. V tomto ohledu je tato obava dostatečně konkrétní, a to s ohledem na dosavadní obsah vyšetřovacího spisu, kdy v minulosti obviněný dal před jinými osobami vícekrát najevo, že opustit Českou republiku by pro něho nebyl větší problém. I když kontakty výše jmenovaných společností po dobu trvání vazby obviněného byly přerušeny, nemůže to znamenat, že přestaly existovat i vztahy na bázi osobní, tedy mezi obviněným a osobami činnými ve výše jmenovaných cizozemských společnostech. Proto Vrchní soud v Praze zcela důvodně u obviněného spatřuje trvání důvodu vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pokud se týká koluzního důvodu vazby, stěžejní otázkou je, zda jeho existence je dána i ve stávajícím stavu přípravného řízení a nikoli to, proč byl tento vazební důvod usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 z 5. 1. 2001 vypuštěn a posléze usnesením téhož soudu ze dne 27. 3. 2001 znovu deklarován. Ze spisu je patrné, že v průběhu měsíce března 2001 bylo obviněnému sděleno obvinění z trestného činu podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. pro řadu dalších, do té doby nestíhaných skutků. V této souvislosti vyvstala potřeba vyslechnout mj. spoluobviněné a svědky, kteří doposud vyslechnuti nebyli. Opětovně se tak stala reálnou obava, že by obviněný tyto nevyslechnuté osoby mohl ovlivňovat, aby vypovídali v jeho prospěch, když z předchozích výpovědí např. M. N. je známo, že ji instruoval, jak má vypovídat v případě předvolání na finanční úřad nebo na policii. Vzhledem k tomu, že z plánu vyšetřování založeného ve spise je patrné, že výslechy některých osob jsou plánované i na měsíc květen 2001, lze konstatovat, že vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. Vrchní soud v Praze u obviněného shledal oprávněně i v rámci rozhodování a prodloužení vazební lhůty nad dva roky.

Mimo existenci vazebních důvodů Nejvyšší soud shledal, že u obviněného jsou dány i ostatní zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř., na něž vesměs ve svém usnesení již poukázal vrchní soud. Jedná se zejména o důvody, pro něž trestní stíhání v předmětné věci nemohlo být skončeno v základní dvouleté vazební lhůtě. Důvodně je poukazováno na rozsáhlost a tím i složitost této trestní věci, v níž je vedeno společné řízení proti celé řadě osob a postupně dochází k odhalování dalších jednání, která opodstatňují sdělení nových obvinění S. H., ale i jiným dosud nestíhaným osobám. Tím se prováděné dokazování vyznačuje časovou náročností a komplikovaností, která způsobila, že ve věci je do této doby vedeno vyšetřování. K ukončení přípravného řízení je nutné provést celou řadu úkonů, včetně realizace žádostí o právní pomoc u cizozemských států, jako jsou Kypr, Britské Panenské ostrovy, Lotyšsko, Rusko, SRN, Polsko a další, jak je v podrobnostech konkretizoval Vrchní státní zástupce v Praze ve svém návrhu.Teprve poté bude možné rozhodnout o případném podání obžaloby v této věci. Je proto třeba souhlasit s Vrchním soudem v Praze i v tom, že předmětná věc se vyznačuje vyšším stupněm obtížnosti, což zapříčinilo její dosavadní neskončení. Námitky obsažené ve stížnosti zpochybňující obtížnost věci jsou proto nepatřičné a nelze s nimi souhlasit. Obdobný závěr lze vyslovit i vůči pochybnostem ohledně organizace vyšetřování, neboť okolnost, že každý den nejsou prováděny výslechy obviněných či svědků ještě neznamená, že vyšetřování ve věci neprobíhá ve formě jiných úkonů, nebo vyhodnocování obsahu důkazů již opatřených.

Napadené rozhodnutí vrchního soudu o prodloužení vazby obviněného je správné i z hlediska splnění zákonné podmínky spočívající v předpokladu, že by jeho propuštěním na svobodu hrozilo zmaření nebo alespoň podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. V tomto ohledu je nutné vycházet z charakteru trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán, z poznatků k jeho osobě a z ustanovení § 1 odst. 1 tr. ř. Podle něj je účelem trestního řízení mj. náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů, přičemž provedené řízení musí též působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti. Těchto požadavků by v konkrétním případě nebylo možné dosáhnout, pokud by nebyla zabezpečena účast obviněného v dalším řízení a pokud by zároveň nebyl zajištěn jeho objektivní a nezkreslený průběh.

Dobu, o níž byla lhůta vazby obviněnému prodloužena, lze označit za nutnou k provedení úkonů potřebných k ukončení vyšetřování a k rozhodnutí o dalším postupu v této věci, ale zároveň je potřebné ji označit za hraniční pro stadium přípravného řízení. Není totiž možné nevidět, že za této situace bude podstatná část z maximální čtyřleté vazební lhůty využita pouze pro přípravné řízení v jehož rámci, jak lze důvodně předpokládat, nebude věc meritorně skončena. Pro případné řízení před soudem by zbývající vazební lhůta nemusela být dostačující. Proto je naprosto nezbytné, aby další postup ve vyšetřování byl provázen zvýšeným úsilím a soustředěností vyšetřovatele a soustavným dozorem státního zástupce.

Vzhledem ke všem skutečnostem, jež jsou výše rozvedeny, neshledal Nejvyšší soud stížnost obviněného důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. května 2001

Předseda senátu

JUDr. František Hrabec