33 Odo 781/2001Usnesení NS ze dne 30.01.2002

33 Odo 781/2001-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. P., zastoupeného advokátem proti žalovaným 1) R. P., a 2) A. P., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení 189.068,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 52/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2001, č.j. 11 Co 468/2001-143, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení prvnímu žalovanému částku 4.035,- Kč a druhé žalované částku 5.455,- Kč, vše k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 4. 10. 2000, č.j. 8 C 52/96-105, zamítl žalobu požadující, aby byla uložena prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 134.910,30 Kč a druhé žalované povinnost zaplatit žalobci částku 202.365,40 Kč, v obou případech se 17 % úrokem z prodlení ode dne 29. 1. 1996 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolání žalobce směřující proti rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba požadující po prvém žalovaném zaplacení částky 75.627,40 Kč a po druhé žalované zaplacení částky 113.441,10 Kč, vše se 17% úrokem z prodlení od 29. 1. 1996 do zaplacení, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 7. 2001, č.j. 11 Co 468/2001-143, odmítl pro opožděnost. Po zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobce, advokátu doručen dne 8. 12. 2000, odvolací soud uzavřel, že odvolání podané osobně na podatelně okresního soudu dne 29. 1. 2001 bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní odvolací lhůty.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil jeho odvolání jako opožděné. Nadále je přesvědčen, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl jeho zástupci doručen dne 8. 12. 2000 (mezi listinami, které uvedeného dne koncipient zástupce žalobce převzal, totiž rozsudek okresního soudu nebyl), nýbrž až dne 15. 1. 2001, kdy zástupce žalobce osobně navštívil občanskoprávní oddělení okresního soudu. Údajné doručení rozsudku soudu prvního stupně dne 8. 12. 2000 pak ani nemohlo být účinné, jelikož advokátní koncipient nebyl oprávněn převzít zásilku určenou do vlastních rukou advokáta. Pro tento názor hovoří skutečnost, že „teprve novelizované znění občanského soudního řádu opravňuje advokátního koncipienta za stanovených podmínek výslovně i k přijímání zásilek určených advokátu do vlastních rukou“; v občanském soudním řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. takové výslovné oprávnění zmiňováno není. Pro podporu tohoto svého právního názoru žalobce argumentuje rovněž ustanoveními § 46 odst. 1 písm. a/ a § 367 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, regulujících doručování zásilek do vlastních rukou tak, že doručit do vlastních rukou lze u fyzických osob pouze adresátu zásilky a že doručení zmocněnci je možné pouze v případě, kdy to samotná vyhláška připouští. Takové výslovné zákonné svolení přitom v ustanovení o doručení do vlastních rukou není. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní nesouhlasí s námitkami obsaženými v dovolání a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl. V řízení podle nich bylo prokázáno, že zástupci žalobce byl rozsudek okresního soudu doručen dne 8. 12. 2000. Advokátní koncipient Mgr. H. dlouhodobě přebírá listovní zásilky pro advokáta, včetně zásilek určených mu do vlastních rukou, a je nepochybné, že k tomu byl JUDr. F. jako pracovník jeho advokátní kanceláře zmocněn. Výklad ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř., prezentovaný žalobcem není správný. Hovoří-li zákon obecně o písemnosti, má na mysli veškeré písemnosti, tedy i písemnosti určené do vlastních rukou. Nesprávná je rovněž žalobcova argumentace vyhláškou č. 225/2000 Sb., neboť žalobce odkazuje na nepřiléhavá ustanovení tohoto předpisu, písemnosti určené advokátům se totiž doručují způsobem uvedeným v § 5 odst. 6 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. b/ uvedeného předpisu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Odvolání lze v souladu s ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř. podat do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Není-li dovolání během této lhůty podáno, je podáno opožděně a soud odvolání v souladu s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítne.

Rozsudek se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§ 158 odst. 2 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost jen tomuto zástupci. Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověření přijímáním zásilek (srov. § 48 odst. 3, věta před středníkem, o. s. ř.).

Z doručenky založené ve spise je zřejmé, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 8 C 52/96-105 určený zástupci žalobce, advokátu se sídlem v K., doručovaný doručovatelem soudu V. Ř., převzal dne 8. 12. 2000 koncipient advokáta JUDr. J. F., Mgr. H., který převzetí rozsudku stvrdil svým podpisem na doručence pro soudní doručení.

Doručenka má povahu veřejné listiny; účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence, je proto povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání svého tvrzení. Žalobce své tvrzení, že rozsudek soudu prvního stupně mezi listinami, které jeho koncipient Mgr. H. od doručovatele soudu dne 8. 12. 2000 převzal, nebyl, neprokázal. Jeví se nevěrohodným, že by Mgr. H. svým podpisem potvrdil, že rozsudek soudu prvního stupně od soudního doručovatele přebírá, pakliže by ho ve skutečnosti neobdržel. Je proto namístě vycházet z údajů uvedených na doručence, neboť jejich nesprávnost nebyla prokázána.

Důvodnou neshledal dovolací námitku žalobce, že rozsudek soudu prvního stupně nelze mít za doručený dne 8. 12. 2000, ani za předpokladu, že by ho uvedeného dne koncipient Mgr. H. skutečně převzal. Podmínkou k postupu podle ustanovení § 48 odst. 3 věty před středníkem o. s. ř., je existence pověření advokátního koncipienta nebo jiného pracovníka k přijímání písemností určených advokátovi. Pověření nemá zákonem předepsánu písemnou formu a lze jej tak udělit i konkludentně. Jak se podává ze spisu, přebíral písemnosti určené advokátu JUDr. J. F. jeho koncipient, Mgr. H., opakovaně, aniž proti této praxi JUDr. F. u soudu brojil. Není proto důvodu pochybovat o tom, že advokátní koncipient Mgr. H. byl advokátem JUDr. J. F. k přebírání jemu určených písemností (přinejmenším konkludentně) pověřen.

Opodstatněná není ani námitka žalobce, že ustanovení § 48 odst. 3, věta před středníkem, o. s. ř., neposkytuje pověřené osobě oprávnění přijímat písemnosti určené advokátu do vlastních rukou. Ustanovení § 48 o. s. ř. upravuje doručování písemností právnickým osobám, advokátům a notářům. Je-li v § 48 odst. 3 o. s. ř. (v ustanovení upravujícím doručování advokátům) použit zákonodárcem výlučně obrat „písemnosti určené advokátu“, nepochybně v sobě zahrnuje veškeré písemnosti, tedy i ty, které jsou určeny do vlastních rukou; slovním spojením „doručovaná do vlastních rukou“ je pouze specifikováno, o jakou písemnost se jedná. Uvedené ustanovení zákona tak za splnění zde stanovených podmínek opravňuje advokátního koncipienta k přijímání veškerých písemností určených advokátu, včetně písemností určených do vlastních rukou; doručení advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, které přijímáním zásilek advokát pověřil, staví naroveň doručení advokátu osobně.

Nelze akceptovat názor, že oprávnění přijímat písemnosti určené advokátu a doručované do vlastních rukou bylo advokátním koncipientům a jiným pracovníkům advokáta zákonodárcem přiznáno teprve ustanovením § 48b odst. 2 občanského soudního řádu ve znění po novele zákonem č. 30/2000 Sb.; zde použitá formulace představuje toliko upřesnění původního znění z hlediska legislativního vyjádření směrem, jakým bylo toto ustanovení vykládáno již před novelou.

Žalobcem připomínaná ustanovení vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (dále jen „vyhláška č. 225/2000 Sb.“) a která je prováděcím předpisem k zákonu č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, jsou z hlediska posouzení dané věci, tj. za situace, kdy rozsudek okresního soudu žalobci poštou doručován nebyl, irelevantní (uvedená vyhláška se týká toliko doručování písemností prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (pošty).

Lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil dovodil-li, že lhůta k odvolání počala žalobci běžet ode dne 8. 12. 2000, kdy rozsudek soudu prvního stupně (obsahující správné poučení o opravném prostředku) byl zástupci žalobce doručen. Bylo-li takto rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno, je posledním dnem lhůty k podání odvolání středa 27. 12. 2000 (srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.) a odvolání žalobce podané osobně na soud dne 29. 1. 2001, bylo odvolacím soudem správně jako opožděné v souladu s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítnuto.

V mezích, ve kterých byl dovolací soud oprávněn dovoláním napadené usnesení přezkoumat, je právní posouzení věci odvolacím soudem správné; v důsledku toho je správné i usnesení, které na něm spočívá a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání - za situace, kdy dovolatel netvrdí, že by řízení bylo zatíženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kdy soud existenci takových vad nezjistil - jako neopodstatněné zamítl (§ 243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny advokáta za zastupování prvního žalovaného ve výši 3.960,- Kč, kde základem sazby je finanční částka 75.627,40 Kč a z odměny advokáta za zastupování druhé žalované ve výši 5.380,- Kč, kde základem sazby je finanční částka 113.441,10 Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 2, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků) a z paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč ke každému úkonu právní služby (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2002

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu