33 Odo 454/2001Rozsudek NS ze dne 12.09.2001

33 Odo 454/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce České republiky - Ú.p. v O., proti žalovanému M.M., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 150. 500,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 428/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 1998 č. j. 8 Co 1393/98 - 62, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. září 1997 č. j. 21 C 428/94 - 34 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 150. 500,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 8. září 1994 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 21. 11. 1991 podle § 1 písm. c), § 5 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb. a vyhlášky č. 22/1991 Sb. dohoda o zřízení nových pracovních míst (dále jen dohoda), podle níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému náklady na zřízení společensky účelných pracovních míst a žalovaný se zavázal zřídit 8 pracovních míst od 1. 1. 1992 po dobu dvou let pro uchazeče o zaměstnání, evidované u Úřadu práce v Ostravě. Pro případ nedodržení podmínek byla dohodnuta možnost odstoupení od dohody. V kapitole IV. dohody bylo sjednáno, že žalovaný je povinen na vyžádání Ú.p. prokázat dodržování podmínek dohody, předložit k tomu příslušné doklady a připustit prohlídku svých objektů a nemovitostí sloužících k jeho podnikání. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobci vyplacenou náhradu nákladů na zřízení pracovních míst ve výši 150. 500,- Kč s 16 % úrokem z prodlení, neboť nesplnil podle předmětné dohody svoji povinnost - na vyžádání Ú.p. v O. prokázat dodržování podmínek dohody, když na výzvy ke kontrole ze dne 8. 6., 23. 6. a 23. 8. 1994 nereagoval. Dále učinil závěr, že k žalobcem uplatněnému odstoupení od smlouvy nelze přihlédnout, pokud si zvolil možnost vrácení vyplacené náhrady na zřízení pracovních míst a mimo to se žalobci ani nepodařilo prokázat, že právní úkon odstoupení od smlouvy se dostal do dispoziční sféry žalovaného.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. listopadu 1998 č. j. 8 Co 1393/98 - 62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 150. 500,- Kč s přísl. zamítl a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním závěrem. Dospěl k závěru, že závazek žalovaného v kapitole IV. dohody není časově vymezen, proto je třeba obsah tohoto závazku vykládat v návaznosti na primární závazek zřizování pracovních míst, jehož dodržování má být prokázáno, a který trval od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1993. Vzhledem ke zjištění, že žalobce vyzval žalovaného ke kontrole účetních dokladů poprvé až dopisem z 8. 6. 1994, po zániku závazku, nedopustil se žalovaný porušení povinnosti sjednané původně v kapitole IV. předmětné dohody. Pokud by žalovaný měl povinnost prokázat dodržování podmínek i po skončení doby, po kterou se zavázal zřídit nová pracovní místa, a to bez konkrétního určení doby trvání, tedy kdykoliv na vyzvání žalobce, měl by takový závěr za následek nerovné postavení účastníků a byl by v rozporu s § 2 odst. 2 obč. zák., podle něhož mají účastníci v občanskoprávních vztazích rovné postavení.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2000, neboť odvolacím soudem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. dovolatel namítá nesprávné právní posouzení zániku závazku žalovaného prokázat dodržování podmínek dohody o zřízení nových pracovních míst žalobci. Zdůraznil, že obsahem dohody je soubor závazků účastníků a žádný z nich není možno hodnotit jako primární. Závazek žalovaného prokázat dodržování podmínek dohody byl časově vymezen ujednáním „na vyžádání Ú.p.“ a tento závazek trvá do okamžiku provedení kontroly. Poukazuje, že odvolací soud svým rozhodnutím staví žalobce do nevýhodného postavení, když jej zbavuje možnosti provést kontrolu po uplynutí doby dvou let, na níž byla zřízena nová pracovní místa. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).

Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř./; bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané § 241 odst. 2 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v souladu s § 242 odst. 1 a 3 o. s .ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle § 241 odst. 3 písm.d) o. s. ř. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.

Odvolací soud na zjištěný skutkový stav správně aplikoval § 5 odst. 5 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, a § 2 vyhlášky č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváří veřejně prospěšné práce (dále jen vyhlášky), a tyto právní předpisy správně vyložil.

Podle § 2 odst. 2 písm. e) vyhlášky dohoda obsahuje zejména závazek zaměstnavatele, že úřadu práce vrátí úhradu nákladů za zřízení nových pracovních míst, nedodrží-li dohodnuté podmínky.

Podle kapitoly VI. odst. 2 předmětné dohody je zaměstnavatel povinen vrátit úřadu práce do 2 měsíců po zrušení pracovního místa, resp. při jeho obsazení jinak, než je dohodnuto v kap. II. dohody, vyplacenou úhradu nákladů, a to i v případě nedodržení dalších podmínek. Podmínky uhrazení nákladů na zřízení osmi společensky účelných pracovních míst jsou ujednány v kapitole I., II., III. a V. dohody. Neumožnění kontroly není nedodržením podmínek dohody, a není proto důvodem pro vrácení nákladů na zřízení nových pracovních míst. Odvolací soud správně dovodil, že žalobce nemohl požadovat vrácení poskytnuté náhrady na zřízení nových pracovních míst, i když tento závěr odůvodnil odlišně.

Povinnost zaměstnavatele na vyžádání úřadu práce prokázat dodržování podmínek dohody, včetně předložení k tomu příslušných dokladů, vyplývá ze zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, podle něhož je možno nedodržení povinností kontrolovaných osob sankcionovat pořádkovou pokutou.

Podle § 48 obč. zák. je možno od smlouvy odstoupit, jen jestliže je to v občanském zákoníku stanoveno nebo účastníky dohodnuto.

Odstoupení od smlouvy občanský zákoník pro daný případ neupravuje a odstoupení od smlouvy z důvodu neumožnění kontroly zaměstnavatelem (žalovaným) nebylo v předmětné dohodě sjednáno.

Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není tedy v dané věci naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu správné.

Vzhledem k tomu, že dovolací důvod uplatněný žalobcem nebyl naplněn, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst.1 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 12 září 2001

JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu