33 ICdo 74/2020Usnesení NS ze dne 17.09.2020

KSPH 64 INS XY

73 ICm XY

33 ICdo 74/2020-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E., se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupené Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, proti žalovanému Ing. Petru Koubovi, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Pivovarská 2537/40, insolvenčnímu správci majetkové podstaty dlužníků V. H. a L. H., zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 73 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2020, č.j. 73 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPH 64 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č.j. 73 ICm XY, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že její „pohledávka P14 v celkové výši 914.964,45 Kč vůči dlužníku V. H., která byla žalovaným popřena do částky 554.752 Kč, byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze, sp. zn. KSPH 64 INS XY, přihlášena po právu co do její pravosti i výše“; současně žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení 8.228 Kč žalovanému.

Rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č.j. 103 VSPH XY, Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že smlouva o zápůjčce, kterou dlužníci uzavřeli s R. M., má povahu smlouvy spotřebitelské (§ 2390, § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.z.“). Jde o absolutně neplatné právní jednání podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“). Ve smlouvě absentuje informace o právu dlužníka odstoupit od smlouvy a zapůjčitel před jejím uzavřením neposoudil schopnost spotřebitelů spotřebitelský úvěr splácet (§ 8 písm. b/, § 9 odst. 1, příloha č. 3 písm. n/ zákona č. 145/2010 Sb.). Rozhodčí doložka, která byla sjednána v rámci smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, je neplatná a rozhodčí nález nemá pro nedostatek pravomoci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky žádné účinky (§ 3 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11 2016).

Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud z vyšel z toho, že na základě smlouvy z 27. 10. 2014 předal R. M. (zapůjčitel) dlužníkům v hotovosti celkem 230.000 Kč (90.000 Kč 8. 9. 2014, 140.000 Kč 27. 10. 2014). Splatnost peněžité zápůjčky strany sjednaly do 31. 12. 2014 a dohodly smluvní pokutu 0,2% z dlužné částky za každý i započatý den prodlení s vrácením dluhu. Dlužníci – přestože byli upomínáni – zápůjčku nesplatili. Smlouvou z 6. 2. 2017 postoupil R. M. pohledávku zápůjčky žalobkyni. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky nálezem z 27. 4. 2017, sp. zn. Rsp 184/17, uložil dlužníkům společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 230.000 Kč (jistinu), smluvní úroky 10,8% z jistiny ročně od 28. 10. 2014 do zaplacení, úroky z prodlení 8,05% z jistiny od 1. 1. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu 0,2% z jistiny denně od 1. 1. 2015 do zaplacení a nahradit žalobkyni náklady rozhodčího řízení 67.612 Kč. Usnesením Krajského soudu v Praze z 24. 11. 2017, č.j. KSPH 64 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem, kterou žalobkyně uplatnila v insolvenčním řízení na majetek dlužníků, Krajský soud v Praze usnesením z 6. 2. 2018, č.j. KSPH 64 INS XY, přezkoumal jako pohledávku nevykonatelnou. Vyrozuměním z 28. 2. 2018 žalovaný – v rozsahu 67.612 Kč (náklady rozhodčího řízení) a 487.140 Kč (smluvní pokuta 0,2% denně z jistiny) – pohledávku žalobkyně popřel.

Je-li kritika právního posouzení věci založena na jiném skutkovém stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Právní závěr o povaze smlouvy o zápůjčce jako smlouvy, na kterou se použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, založil odvolací soud na zjištění, že zapůjčitel (R. M.) poskytoval zápůjčky více osobám, které neznal a které měly bydliště v různých místech, smlouvy obsahují shodná ujednání o smluvních úrocích, o výši smluvní pokuty, ve všech je sjednána táž rozhodčí doložka, příjmové pokladní doklady k zápůjčkám jsou vyhotoveny na shodných formulářích a obdobnou grafickou úpravu mají i oznámení o postoupení pohledávek žalobkyni, jejímž je jediným společníkem a jednatelem. Zapůjčitel tedy vykonával činnost vykazující charakteristické znaky podnikání (poskytování zápůjček) se záměrem dosáhnout zisk a „lze předpokládat, že uvedený postup byl zvolen s cílem obejít ustanovení o spotřebitelských úvěrech.“ Oproti tomu žalobkyně prosazuje, že R. M. v zápůjčkových vztazích vystupoval jako soukromý subjekt bez jakékoliv návaznosti na její osobu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci. Lze proto shrnout, že žalobkyně se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a její právní námitky jsou z tohoto důvodu bezcenné.

K právním závěrům odvolacího soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce včetně rozhodčí doložky v ní obsažené žalobkyně v dovolání nepřednesla žádnou relevantní argumentaci.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 9. 2020

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu