33 Cdo 837/2015Usnesení NS ze dne 15.05.2015

33 Cdo 837/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně ARNOŠT s.r.o., se sídlem v Tismicích 19 (identifikační číslo osoby 62967347), zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Vnitřní Město, Fráni Šrámka 136, proti žalovaným 1) I. S. a 2) Z. S., zastoupeným Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou se sídlem v Čelákovicích, V Zátiší 547, o zaplacení 420.465,- Kč a smluvní pokuty s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 EC 188/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2014, č.j. 27 Co 301/2013, 27 Co 16/2014-263, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti nákladovým výrokům v záhlaví citovaného rozhodnutí trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat; ve vztahu k těmto výrokům nevymezila důvod dovolání (§ 241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a o tyto obligatorní náležitosti již nemůže být dovolání doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku o věci samé je také vadné, neboť neuplatnila jediný možný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.). Zjišťuje-li soud obsah právních úkonů, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutková zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002). Bez významu jsou tudíž dovolatelčiny námitky, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že pochybil při výkladu sdělení žalovaných ze dne 6. 1. 2009 a ze dne 16. 4. 2009 a článku X. bodu 9. smlouvy, pokud z nich zjistil, že žalovaní písemně vyzvali žalobkyni k plnění. Je-li v dovolání napadeno právní posouzení věci, je argumentace žalobkyně nepřípustně založena na předpokladu skutkového stavu jiného, než ze kterého vyšel odvolací soud. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že odvolací soud svůj – dovolatelkou kritizovaný – právní závěr, podle něhož pohledávka žalobkyně v rozsahu zápočtu splatné protipohledávky žalovaných zanikla, opřel o zjištění, že žalovaní proti pohledávce žalobkyně svoji protipohledávku, kterou u žalobkyně předtím uplatnili výše uvedenými sděleními, započetli e-mailem ze dne 14. 7. 2009 podaným téhož dne i k poštovní přepravě; oproti tomu dovolatelka prosazuje, že ji žalovaní vůbec, natož ve sjednané písemné formě, k plnění nevyzvali, případně že projev směřující k započtení pohledávek učinili současně s výzvou. Vzhledem k tomu, že podstatou úvahy o správnosti právního posouzení věci je prověření, zda zjištěný skutkový stav dovoloval učinit příslušný právní závěr, je evidentní, že dovolatelkou užitá argumentace dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nevystihuje. Na tom nic nemění okolnost, že odvolací soud výslovně uvedl, že k zápočtu došlo „nejpozději“ na základě uvedeného e-mailu.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. května 2015

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu