33 Cdo 4027/2017Usnesení NS ze dne 23.08.2019

33 Cdo 4027/2017-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně WELFAST, a. s. se sídlem v Rudné, Masarykova 1363, identifikační číslo 26770652, zastoupené Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, proti žalovaným 1) M. Š. a 2) M. Š., oběma XY, zastoupeným JUDr. Janou Markovou, advokátkou se sídlem v Českém Brodě, Husovo náměstí 64, o 229.159,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 252/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 26 Co 577/2016-279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18.212,92 Kč k rukám JUDr. Jany Markové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 2. 11. 2010 se žalobkyně vůči žalovaným domáhala zaplacení částky 376.155 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení s odůvodněním, že neuhradili včas splátku na cenu díla ve výši 419.000,- Kč a byli tak v prodlení od 9. 7. 2008 do 20. 3. 2009, což představovalo smluvní pokutu ve výši 61.899,60 Kč. Dále požadovala částku 65.600,40 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přiznáním náhrady nákladů žalovaným vůči žalobkyni v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 516/2009 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2010, č. j. 25 Co 268/2010-77). Předmětem žaloby byl zároveň požadavek na zaplacení částky 163.500 Kč představující odměnu za provedené projektové a inženýrské práce pro případ nerealizování díla ve sjednaném rozsahu, a požadavek na zaplacení částky 85.155,- Kč z titulu vypořádání smlouvy za provedené práce.

Rozsudkem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 10 C 252/2010-171, Okresní soud v Kolíně žalobu zcela zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 26 Co 218/2015-215, Krajský soud v Praze rozsudek Okresního soudu v Kolíně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Na základě podání žalobkyně ze dne 30. 4. 2014, jímž vzala zpět žalobu požadující zaplacení částky 85.155,- Kč v rozsahu 73.406,- Kč (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 27. 5. 2016, č. j. 10 C 252/2010-240, v tomto rozsahu řízení zastavil.

Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) následně rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. 10 C 252/2010-243, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 73.590 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), v rozsahu částky 229.159 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.). Vyšel z toho, že účastníci řízení uzavřeli dne 12. 2. 2007 smlouvu o dílo podle § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jejímž předmětem plnění byla stavba typového rodinného domku WELFAST 021 podle schválené projektové dokumentace na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Smlouva byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 17. 3. 2008, jímž bylo původní dokončení ke dni 31. 3. 2008 prodlouženo do 30. 10. 2008. Žalovaní žalobkyni uhradili na zálohách celkem částku 1.027.242 Kč. Žalobkyně přestala dílo provádět dne 9. 7. 2008 a to ve fázi nedokončené hrubé stavby (tj. při dokončení svislých obvodových a nosných konstrukcí prvního nadzemního podlaží). K okamžiku ukončení její stavební činnosti dosud zhotovená část díla vykazovala řadu vad a nedodělků, přinejmenším trpělo dílo vadou spočívající v tom, že parapet pro okno do kuchyně byl umístěn ve výšce 1.000 mm, ačkoliv podle projektové dokumentace se měl nacházet ve výšce 1.250 mm. Dopisem ze dne 18. 3. 2009 žalovaní od smlouvy s žalobkyní odstoupili. Hodnota nedokončeného díla k okamžiku odstoupení od smlouvy představovala částku 1.016.832 Kč. Žalobkyni náleží právo na sjednanou paušální odměnu za vykonané projektové práce a činnost směřující k vydání souhlasu stavebního úřadu s ohlášenou stavbou ve výši 163.500 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní mají právo na náhradu nákladů z titulu opravy vodovodní přípojky, a tak může být požadavek žalobkyně důvodný v rozsahu jen částky 143.090 Kč; přihlédl přitom k tomu, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty odůvodněné neuhrazením zálohy ve výši 419.000 Kč, neboť s platbou této částky nejsou žalovaní v prodlení. Vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho usnesení ze dne 9. 12. 2015, č. j. 26 Co 218/2015-215, zdůraznil, že žalobkyně nedodržela dohodnutý termín dokončení díla, a tak byla v prodlení od 31. 10. 2008 do okamžiku, kdy jí bylo doručeno odstoupení žalovaných od smlouvy (tj. do 20. 3. 2009). S tímto odůvodněním započetl proti pohledávce žalobkyně ve výši 143.090,- Kč částku 70.000 Kč (smluvní pokuta ve výši 500,- Kč denně za dobu od 31. 10. 2008 do 20. 3. 2009)

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. 26 Co 577/2016-279, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III. IV. a V. potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovodil, že vypořádání právního vztahu mezi účastníky podléhá režimu § 642 odst. 1 obč. zák., což znamená, že žalobkyně má právo na poskytnutí náhrady za práce na díle již vykonané a náhradu za náklady na dílo dosud vynaložené. Podle znaleckého posudku Ing. Ruta jde o částku 1.016.832 Kč. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 127.500 Kč zahrnující smluvní pokutu za pozdní úhradu zálohy ve výši 419.000 Kč splatné po řádném dokončení svislých obvodových a nosných konstrukcí prvního nadzemního podlaží odvolací soud zdůraznil, že podle závěrů znaleckého posudku etapa díla, na jejíž řádné dokončení byla platba ve výši 419.000 Kč vázána, nebyla žalobkyní řádně dokončena. Vykazovala minimálně vadu spočívající v tom, že okenní otvor do kuchyně byl umístěním výšky parapetu vybudován v rozporu s projektovou dokumentací. Za této situace se pak v souladu s ustanovením § 560 obč. zák. nemůže dostat do prodlení jedna smluvní strana, je-li s řádným plněním v prodlení strana druhá. Do doby odstranění shora zmíněné vady části díla se nemohli žalovaní dostat do prodlení s plněním splátky ve výši 419.000 Kč. Právo na úhradu smluvní pokuty pro nezaplacení částky 419.000 Kč tak žalobkyni nevzniklo. Vycházeje ze smluvních podmínek sjednaných ve smlouvě o dílo odvolací soud dovodil, že se účastníci smlouvy dohodli na tom (čl. V. bod 2), že „každá z etap, jejichž dokončení zakládá povinnost objednatele zaplatit příslušnou splátku, je řádně dokončena zápisem ve stavebním deníku podepsaným zástupci obou smluvních stran. Jestliže objednatel bezdůvodně odmítne i po písemné výzvě zhotovitele dokončenou část stavby převzít, má se za to, že příslušná splátka je splatná do pěti dní od dokončení etapy, nevykazuje-li etapa vady. Dokladem o provedení prací je stavební deník.“ Cituje § 52 odst. 1 a § 55 odst. 3 obč. zák. uzavřel, že povinnost žalovaných zaplatit splátku za každou z dohodnutých etap díla vzniká okamžikem řádného dokončení smluvené etapy díla, tzn. že „řádným“ nemůže být takový stav, kdy tato část díla vykazuje podstatné vady bránící řádnému užívání díla. Takovým je nepochybně stav, kdy okenní otvor do kuchyně byl umístěním parapetu vybudován v rozporu s projektovou dokumentací. Dotčené ustanovení smluvních podmínek předpokládá splatnost splátky na dokončení dílčí etapy díla, která nebude vykazovat žádné vady. Jelikož tato etapa díla nebyla dokončena ve smyslu zmíněného smluvního ujednání řádně, nevzniklo žalobkyni do okamžiku odstranění této vady právo na zaplacení splátky ve výši 419.000,- Kč a žalovaní se nemohli dostat do prodlení s její úhradou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spojuje s otázkou hmotného práva, která podle jejího přesvědčení nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká, že ujednání smluvních podmínek ve čl. V. bodu 2. ve spojení s § 55 odst. 3 obč. zák. vyložil tak, že podmínkou vzniku práva na zaplacení splátky po ukončení konkrétní etapy díla je bezvadnost každé etapy díla. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2466/2009, má za to, že jí vzniklo právo na zaplacení splátky 419.000 Kč bez ohledu na to, zda dokončená etapa díla vykazovala vady či nikoliv. Vadnost provedeného díla má význam jen při vypořádání hodnoty díla po odstoupení podle § 642 odst. 1 obč. zák. Dovolatelka prosazuje názor, podle něhož se bezvadnost dokončené části díla vyžaduje jen v situaci, kdy objednatel bezdůvodně odmítne i po písemné výzvě zhotovitele dokončenou část stavby převzít, kdy se má za to, že „příslušná splátka je splatná do 5 dní od dokončení etapy, nevykazuje-li etapa vady.“ Dovolatelka má dále za to, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí rovněž na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, podle jehož závěrů „za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř.“ Akcentuje, že z žádného důkazu provedeného v řízení nevyplývá okolnost, že chybná výška parapetu u okenního otvoru je podstatnou vadou bránící řádnému užívání díla. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaní navrhli dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva či procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo na dosud nevyřešených právních otázkách - a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné - může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolatelkou vymezená právní otázka hmotného práva (výklad § 55 odst. 3 obč. zák.) je založena na vlastní skutkové verzi, která vychází z toho, že smluvní strany při sjednávání závazku objednatelů uhradit část ceny díla ve výši 419.000,- Kč po dokončení svislých obvodových a nosných konstrukcí prvního nadzemního podlaží nepodmiňovaly její úhradu „řádností“ (rozuměj „bezvadností“) provedení této etapy díla, nýbrž že úmyslem smluvních stran bylo uhradit tuto platbu bez ohledu na případné vady provedených prací a díla.

Již v rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000 (dále jen „Sbírka“), Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.

Výhrady dovolatelky vůči interpretaci obsahu smluvního ujednání (obchodních podmínek) tak primárně nesměřují vůči právnímu posouzení věci, nýbrž zpochybňují skutkové zjištění, k němuž na základě hodnocení důkazů dospěl odvolací soud; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Po 1. 1. 2013 již není dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012) okolnost, že „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,“ a proto přípustnost dovolání nemůže založit tvrzený rozpor rozhodnutí odvolacího soudu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010. Navíc platí, že hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Jejich výši určil dovolací soud podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění - dále jen „advokátní tarif“, tj. částkou 14.752 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 3.160, 92 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 35/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 23. 8. 2019

JUDr. Václav Duda

předseda senátu