33 Cdo 2511/2000Usnesení NS ze dne 20.02.2001

33 Cdo 2511/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. E. M., proti žalované M. A. - U., o 15.375,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 350/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2000 č.j. 15 Co 555/99-79 a 15 Co 556/99-79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 8. 4. 1999 č.j. 9 C 350/98-36 ve znění opravného usnesení ze dne 27. 8. 1999 č.j. 9 C 350/98-52 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 15.375,- Kč s 26 % úrokem od 4. 9. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2000 č.j. 15 Co 555/99-79 a 15 Co 556/99-79 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ohledně částky 5.000,- Kč s 26 % úrokem od 4. 9. 1997 do zaplacení zamítl, a ohledně částky 10.375,- Kč s 26 % úrokem od 4. 9. 1997 do zaplacení jej potvrdil. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Namítá, že jí a také jejímu zástupci byla postupem soudu odňata možnost jednat před odvolacím soudem ve smyslu zásady ústnosti soudního jednání, neboť její žádosti o odročení jednání nařízeného na 10. 2. 2000, podané z důvodu časové kolize s jiným soudním jednáním, kterého se měl zúčastnit její právní zástupce, odvolací soud nevyhověl. O tom, že soud této žádosti ze dne 19. 1. 2000 s odkazem na velký nápad spisů a na možnost zajištění substituce nevyhověl, se právní zástupce dovolatelky dozvěděl teprve den před nařízeným jednáním. V časové tísni bylo pak sepsáno bližší odůvodnění odvolání a podáno odvolacímu soudu při jednání prostřednictvím substitučního právního zástupce, který nemohl být s projednávanou věcí blíže seznámen, což znevýhodnilo rovnost postavení žalované v tomto sporu. Navíc dovolatelka požadovala přímé zastoupení svým právním zástupcem a se substitucí nesouhlasila. Namítá dále vadné právní posouzení věci oběma soudy a nedostatečné a nesprávné hodnocení provedených důkazů a navrhuje zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle odst. 3 tohoto ustanovení platí ustanovení § 238 odst. 2 obdobně.

V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zčásti změněn a zčásti potvrzen, přičemž předmětem řízení před odvolacím soudem byl nárok ve výši 15.375,- Kč s příslušenstvím. Protože jak měnícím výrokem (tj. ohledně částky 5.000,- Kč s přísl.) tak potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu (tj. ohledně částky 10.375,- Kč s přísl.) bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti oběma výrokům vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a/ a § 239 odst. 3 o.s.ř.

Zbývalo posoudit otázku přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., tedy zda v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť omezení uvedené v ust. § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. zde neplatí. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dán především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.

Podle § 101 odst. 2 o.s.ř., jež platí i pro odvolací řízení (§ 211 o.s.ř.), soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně obeslaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.

Jestliže je účastník řízení zastoupen advokátem s plnou procesní mocí (§ 25 o.s.ř.), jeho procesní práva a povinnosti vykonává v řízení jeho zástupce. Vzhledem k tomu, že zástupce je oprávněn ke všem úkonům, které může účastník v řízení učinit (§ 28 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), nemůže být účastník v případě své neúčasti u jednání na svých procesních právech zkrácen. V případě zastoupeného účastníka jde tedy o odnětí možnosti jednat před soudem pouze tehdy, jestliže v důsledku nesprávného postupu soudu nemůže účastník realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce. O takovou situaci se však v dané věci nejedná.

Ust. § 101 odst. 2 o. s. ř. se vztahuje i na zástupce účastníka. Důležitým důvodem, který má na mysli ust. § 101 odst. 2 o.s.ř., je zpravidla takový důvod, který právnímu zástupci účastníka objektivně brání účastnit se jednání.

Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací jednání bylo nařízeno na 10. 2. 2000 v 10,45 hod. a vyrozumění o tom bylo žalované doručeno dne 10. 1. 2000. Přípisem ze dne 19. 1. 2000, došlým Městskému soudu v Praze dne 21. 1. 2000, advokát JUDr. J. K. I. soudu sdělil, že převzal právní zastoupení žalované a vzhledem k tomu, že jednání nařízené v této věci na den 10. 2. 2000 v 10,45 hod. koliduje s jednáním u Okresního soudu v Kladně, kam je předvolán na 13,00 hod. (což doložil telegrafickým předvoláním), a žalovaná trvá na přímém zastoupení v tomto sporu, požádal právní zástupce žalované o odročení jednání na jiný termín. Odvolací soud přípisem ze dne 25. 1. 2000, doručeným právnímu zástupci žalované dne 9. 2. 2000, sdělil, že návrhu na odročení jednání nebylo vyhověno s tím, že přítomnost zástupce u jednání se běžně zajišťuje substitucí. K odvolacímu jednání dne 10. 2. 2000 se žalovaná nedostavila, ačkoliv doručení bylo vykázáno, za jejího právního zástupce se dostavila advokátka JUDr. L.Š., která byla pověřena písemnou plnou mocí vystavenou JUDr. J. K. I. k zastoupení při jednání u Městského soudu v Praze dne 10. 2. 2000 a předložila bližší zdůvodnění odvolání žalované. Odvolací soud jednal za její přítomnosti a jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí.

V postupu odvolacího soudu, který ve věci jednal dne 10. 2. 2000 v nepřítomnosti žalované, nelze spatřovat dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť žalovaná byla při tomto jednání zastoupena, takže jí nebyla odňata možnost jednat před soudem prostřednictvím právního zástupce, a tento postup nebyl ani v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaná k odvolacímu jednání se neomluvila a ani nepožádala z důvodu spočívajícího na její straně o odročení. O odročení sice dostatečně předem požádal JUDr. K. I. z důvodu kolize s jiným jednáním, této žádosti nebylo vyhověno a odvolací soud ve věci jednal za přítomnosti JUDr. Š., advokátky se substituční plnou mocí. Námitka dovolatelky, že nesouhlasila se zastoupením jiným advokátem, není s ohledem na ustanovení § 25 odst. 3 o.s.ř. důvodná, nehledě k tomu, že žalovaná při udělení plné moci JUDr. K.I. vzala na vědomí a souhlasila s tím, že jí zmocněný advokát je oprávněn si za sebe ustanovit zástupce. Pokud by snad procesní práva žalované nebyla při odvolacím jednání řádně uplatněna, nedošlo k tomu v důsledku nesprávného postupu odvolacího soudu.

Dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. není tedy dán. Dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. února 2001

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová