32 Cdo 402/2020Usnesení NS ze dne 27.10.2020

32 Cdo 402/2020-226

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalované M. H., narozené XY, bytem XY, o zaplacení částky 3 770 218,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 119 C 39/2016, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 26 Co 201/2019-212, takto:

Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 26 Co 201/2019-212, se zastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. 26 Co 201/2019-212, odmítl pro nepřípustnost odvolání žalované proti usnesení ze dne 11. 9. 2019, č. j. 119 C 39/2016-204, jímž Okresní soud v Berouně vyzval žalovanou k odstranění vad jejího odvolání ze dne 29. 8. 2019, směřujícího proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 119 C 39/2016-177, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků.

Opravným prostředkem, datovaným dnem 19. 12. 2019 a označeným jako odvolání, napadla žalovaná usnesení vydané Krajským soudem v Praze dne 23. 9. 2019 pod č. j. 26 Co 200/2019-212, majíc zjevně na mysli usnesení označeného soudu vydané pod č. j. 26 Co 201/2019-212, přičemž co do důvodů výslovně odkázala na ustanovení § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 písm. b), c) a d) občanského soudního řádu.

Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném opravném prostředku musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy (srov. § 201 a § 10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava České republiky (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 3 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013, a ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání“, které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení, protože dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu v rozhodném znění a muselo by být odmítnuto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Posuzovaný opravný prostředek žalované totiž směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]

O nákladech tohoto řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2020

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu