32 Cdo 3387/2011Usnesení NS ze dne 27.10.2011

32 Cdo 3387/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED, se sídlem v Londýně N2 0UX, 10 Dunsten Close, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovaným 1) J. P., 2) R. K., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Friedelovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě-Hrabové, Místecká 329/258 a 3) Ing. A. K., o zaplacení částky 105.398,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 25 C 171/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2011, č. j. 51 Co 493/2010-110, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2011, č. j. 51 Co 493/2010-110 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. září 2010, č. j. 25 C 171/2006-85, ve znění opravných usnesení ze dne 8. listopadu 2010, č. j. 25 C 171/2006-101 a č. j. 25 C 171/2006-105, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. září 2010, č. j. 25 C 171/2006-85, ve znění opravných usnesení ze dne 8. listopadu 2010, č. j. 25 C 171/2006-101 a č. j. 25 C 171/2006-105, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl podání žalobkyně označené jako žaloba ze dne 28. října 2006.

Odvolací soud rekapituloval, že řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu 2. listopadu 2006, v níž žalobkyně jako postupník původního věřitele uplatnila jí postoupené nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené 7. října 1998 mezi Komerční bankou, a. s. jako věřitelem a J. a J. P. jako dlužníky, přičemž současně uplatnila i nároky vůči ručitelům úvěru R. K. (ručitelský závazek do výše 160.998,- Kč) a Ing. A. K. (ručitelský závazek do výše 100.000,- Kč). Žalobou byl původně uplatněn nárok na zaplacení částky 105.398,- Kč jako nesplacené jistiny s kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny za dobu od 3. června 2003 do 27. října 2006 ve výši 63.503,- Kč a se 17,45% úrokem z částky 105.398,- Kč od 28. října 2006 do zaplacení. Platby provedené v průběhu řízení žalobkyně započetla na uplatněnou pohledávku a žalobu opakovaně vzala částečně zpět. Soud prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil. Předmětem řízení tak zůstala žaloba o zaplacení nesplacené jistiny ve výši 63.091,- Kč se 17,45% úrokem od 30. ledna 2008 do zaplacení s reflexí na rozsah ručitelských závazků obou ručitelů.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nelze v řízení pokračovat pro neunesení břemene tvrzení žalobkyní a tím neprojednatelnost žaloby, neboť žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne 30. června 2010, č. j. 25 C 171/2006-77, nedoplnila žalobu o vylíčení rozhodných skutečností týkajících se splácení úvěru žalovanými za období od jeho poskytnutí do 3. května 2002, a to tak, aby byl uveden přesný splátkový plán splácení úvěru, který byl dohodnut na počátku úvěrového vztahu, přičemž u každé z anuitních splátek aby byla rozlišena část připadající na úhradu jistiny, část na úhradu úroku a uveden zůstatek úvěru po každé plánované splátce u splátek, které byly zaplaceny v jiném než dohodnutém termínu splatnosti a v jiné než dohodnuté výši, aby bylo přesně uvedeno, jak věřitel toto plnění použil s rozlišením, na kterou konkrétní splátku jistiny a na kterou úhradu úroku, zejména s ohledem na žalovanými vznesenou námitku promlčení uplatněných nároků, se tak stalo. Na tuto výzvu soudu prvního stupně žalobkyně reagovala podáním ze dne 26. července 2010, v němž v tabulkové podobě uvedla původní splátkový plán úvěru a ve zbývajícím odkázala na obsah již předložených listin v podobě historických výpisů z úvěrového účtu.

Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož odkaz žalobkyně na historický výpis z úvěrového účtu není „procesně akceptovatelný“, když žalobkyně odkazem na tento výpis nesplnila požadavky výzvy na doplnění skutkových tvrzení a z tohoto výpisu ani požadovaná tvrzení nevyplývají. Výpis zachycuje pouze jednotlivé platby dlužníků na splácení dluhu s rozlišením, jaká část byla užita na úhradu jistiny a jaká na úhradu úroku a jednak aktuální zůstatek dluhu na jistině. V případě, že dlužníci zaplatili splátky mimo stanovené termíny a v jiné výši, chybí tvrzení a zdůvodnění, proč právě ona určitá část tohoto plnění byla užita na úhradu jistiny a část na úhradu úroku.

Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně přes výzvu nedoplnila v podstatném rozsahu svá tvrzení o skutečnostech majících podstatný význam pro posouzení uplatněného nároku, což bylo také důvodem v pořadí již třetí výzvy žalobkyni k doplnění a odstranění vad žaloby, a tento stav nebyl reparován ani v podaném odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí podání označeného jako žaloba je proto správné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a odchýlil se od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka setrvává na názoru, že soudem prvního stupně po ní požadovaná tvrzení nejsou nikterak rozhodná pro individualizaci předmětu řízení ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. Již v žalobě, a v jejích doplněních, uvedla rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce tak, že je zřejmé, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout, o čemž ostatně neměl pochybnosti ani odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí. Povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně - při přípravě jednání či při samotném jednání před soudem prvního stupně. Požadoval-li soud prvního stupně doplnění potřebných tvrzení a označení důkazů s ohledem na námitku promlčení vznesenou druhým žalovaným již v tomto stádiu řízení, nebylo v souladu se zákonem, jestliže s nevyhověním výzvě spojil odmítnutí žaloby. Soudy obou stupňů v odůvodnění rozhodnutí shodně uvádějí, že usnesením ze dne 30. června 2010, č. j. 25 C 171/2006-77, byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení proto, aby se soud mohl vypořádat se vznesenou námitkou promlčení. Odvolací soud přitom rozhodnutí soudu prvního stupně nepotvrdil proto, že nebyl zřejmý skutek, o který se žalovaný nárok opírá, ale proto, že soud prvního stupně by údajně nebyl schopen se vypořádat s námitkou promlčení. Dovolatelka má za to, že s ohledem na obecný charakter námitky promlčení a ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. není povinností žalobce tvrdit a dokládat, že žalobou uplatněné právo není promlčeno.

Dovolatelka považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené odvolacím soudem, též za nepředvídatelné. S ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (dovolatelka poukazuje především na usnesení ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 1511/2005) platí, že je-li důvod odmítnout návrh na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o. s. ř., soud nenařizuje jednání o takovém návrhu. Pokud tedy soud prvního stupně nejen zaslal žalobu k vyjádření žalovaným, ale také nařídil jednání, nemohla se dovolatelka než domnívat, že podmínky řízení jsou splněny a že případné vady žaloby byly odstraněny, tedy, že žaloba netrpí žádným nedostatkem bránícím jejímu projednání. Postup soudu prvního stupně byl pro ni nejasný a přivodil stav, ve kterém se jednoznačně neorientovala, čímž bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.

Rozhodujícími skutečnosti ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně).

Z obsahu spisu (ze žaloby - č. l. 1 až 4 a jejích příloh - č. l. 8, doplnění a změny žaloby ze dne 15. února 2007 - č. l. 10, podání ze dne 5. února 2008 - č. l. 29 až 31, ze dne 26. listopadu 2008 - č. l. 37 až 38, ze dne 7. ledna 2009 - č. l. 44 až 48, doplnění žaloby ze dne 27. března 2009 - č. l. 57 až 59 a ze dne 26. července 2010 č. l. 82 až 84) je zřejmé, že žalobkyně se domáhá (po částečném zpětvzetí) zaplacení částky 63.091,- Kč se 17,45% úrokem od 30. ledna 2008 do zaplacení po J. P. jako dlužnici z úvěru, R. K. jako ručiteli (ručení do výše 160.998,- Kč) a Ing. A. K. jako ručitelce (ručení do výše 100.000,- Kč) a současně tvrdí skutečnosti, o něž nárok na zaplacení žalované částky opírá.

Jelikož z obsahu žaloby a následných podání žalobkyně je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se po každém ze žalovaných domáhá, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Žaloba (doplněná výše uvedenými podáními) netrpí takovými vadami, pro které by nebylo možné v řízení pokračovat a které by odůvodňovaly odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud - i soud prvního stupně - zaměnily projednatelnost žaloby s případnou úspěšností žalobkyně ve sporu. Bylo-li důvodem výzvy ze dne 30. června 2010 k doplnění žaloby o další tvrzení uplatnění námitky promlčení druhým žalovaným, pak soudy obou stupňů přehlédly, že tvrdit skutečnosti o tom, že nárok je promlčen, má ten, kdo námitku promlčení vznáší. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je proto nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstálo v rovině právního posouzení, dalšími namítanými vadami řízení se Nejvyšší soud již nezabýval.

Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§ 243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu