32 Cdo 1506/2019Usnesení NS ze dne 17.07.2019

32 Cdo 1506/2019-194

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Partners Financial Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5b, identifikační číslo osoby 27699781, zastoupené Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem v Praze 1, V celnici 1040/5, proti žalovanému A. H. narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Šárkou Veselou, advokátkou se sídlem v Brně, Podruhova 2689/3, o zaplacení částky 203 021 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2018, č. j. 35 Co XY, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 631 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 6. 2018, č. j. 51 C XY, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že odvolací soud se při řešení otázky moderace smluvní pokuty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 101 510,50 Kč s úrokem z prodlení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů celého řízení, případně aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně aby je zamítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že odvolací soud se při řešení otázky moderace smluvní pokuty odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, tedy ke kritériu, jež je podle citovaného ustanovení rozhodné až pro úvahu o míře snížení smluvní pokuty, podmíněnou předchozím závěrem o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4859/2009, ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 231/2010, a ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 485/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4784/2008, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách a na které dovolatelka odkazuje). V projednávané věci soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, uvedeným judikaturním závěrům dostál, neboť uzavřel, že smluvní pokutou byl (platně) zajištěn závazek z konkurenční doložky, a současně se zabýval délkou období, po které byl žalovaný konkurenční doložkou omezen, generováním zisku žalovaného jako podnikatele, územním omezením jeho podnikatelských aktivit a skutečností, že žalovaný po dobu více než sedmi let žalobkyni přinášel vysoký zisk. Uzavřely-li na základě uvedeného soudy nižších stupňů, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení o moderaci smluvní pokuty, postupovaly v souladu s judikaturou dovolacího soudu a tvrzený předpoklad přípustnosti není dán.

Odkazuje-li dále dovolatelka na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1728/2010, a ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 1105/2003, jako na rozhodnutí, od kterých se odvolací soud odchýlil, není její odkaz správný. V těchto jiných věcech se dovolací soud zabýval nesprávným postupem soudů nižších stupňů, jež podřídily zásadu volnosti smluvních stran zásadě rovnosti smluvních stran a ustanovení § 301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění tehdejších předpisů, nepřípustně rozšířily o kritérium vyváženosti smlouvy. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Tvrzený předpoklad přípustnosti proto není dán, neboť závěry vyjádřené v citovaných rozhodnutích dovolacího soudu v projednávané věci nelze použít.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, dovolání proti výrokům o nákladech řízení však není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. 7. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu