30 Cdo 552/2016Usnesení NS ze dne 13.04.2016

30 Cdo 552/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 41/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2014, č.j. 16 Co 490/2014-146, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění

(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2014, č.j. 16 Co 490/2014-146, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. října 2014, č.j. 22 EC 41/2012-136, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tím současně pro ustanovení zástupce žalobkyni pro dovolací řízení nejsou v dané věci splněny. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známé, že žalobkyně ve více řízeních uplatňuje mnohatisícové částky z titulu náhrad škod nebo nemajetkové újmy, aniž tyto její nároky mají oporu v hmotném právu. Soud uzavřel, že jde ze strany žalobkyně i v této věci nepochybně o svévolné a bezúspěšné uplatňování práva, když žalobkyně požaduje přiznání nemajetkové újmy s tvrzením, že ji hodnocení důkazů soudem v předchozím řízení poškodilo.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem. V dovolání opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. prosince 2015, č.j. 22 EC 41/2012-171, vyzval soud žalobkyni, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání s upozorněním, že v opačném případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 25. prosince 2015. Uvedený nedostatek však nebyl dovolatelkou do současné doby odstraněn.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady. Nelze především přehlédnout ekonomické poměry, které, jak naznačil především soud prvního stupně, dovolatelka v minulosti měla sama ovlivnit. Nadto soudy obou stupňů poukázaly na skutečnost, že dovolatelka uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 21. prosince 2014, č.j. 16 Co 490/2014-146, zřejmě bezúspěšně právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy podání dovolatelky je s největší pravděpodobností projevem litigiózního jednání (srovnej usnesení sp. zn. III. ÚS 2791/08). Dovolací soud se tak ztotožnil s hodnocením soudy prvního a druhého stupně, že v případě dovolatelky jde zřejmě o svévolné či bezúspěšné uplatňování práva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2012, č.j. 28 Cdo 757/2012-327). Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. dubna 2016

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu