30 Cdo 4734/2017Usnesení NS ze dne 24.09.2019

30 Cdo 4734/2017-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce A. Ž., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 1 349 860 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 242/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j. 18 Co 8/2017-121, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2016, č. j. 23 C 242/2012-109, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (výrok I usnesení soudu prvního stupně), a zamítnuta žádost žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení (výrok II usnesení soudu prvního stupně).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 4. 4. 2017 dovolání (č. l. 127), které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 6. 4. 2017.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Učinil tak proto, že řízení ve věci samé již bylo pravomocně skončeno a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 18 Co 90/2016-93, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2015, č. j. 23 C 242/2012-69, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 7. 2016, č. j. 23 C 242/2012-97, byly v rozsahu nároku na zaplacení částky 1 300 000 Kč a v nákladových výrocích zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, č. j. 30 Cdo 4733/2017-137, a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce se tak stalo bezpředmětným v důsledku pravomocně skončeného dovolacího řízení (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015, a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1186/2018). Bylo by tudíž nadbytečné o dovolání žalobce proti rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku a o neustanovení zástupce pro skončené řízení rozhodovat. Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu se tak nemůže projevit v poměrech žalobce.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu