30 Cdo 4690/2015Usnesení NS ze dne 20.01.2016

30 Cdo 4690/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce Ing. J. Č., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 132/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2015, č. j. 15 Co 114/2015-46, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2014, č. j. 31 C 132/2013-24, kterým byla zamítnuta žaloba, aby soud konstatoval, že došlo k porušení práv žalobce a k pochybením na straně soudu (v rozsudku podrobněji popsaným – výrok I), byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10 800 Kč (výrok II) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání uvedl, že „v tomto případě nepožádá ČAK o advokáta a nebude ho zajišťovat, protože by to bylo zbytečné“.

Usnesením ze dne 24. srpna 2015, č. j. 31 C 132/2013-59, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2, části věty před středníkem, a § 104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu