30 Cdo 4466/2011Usnesení NS ze dne 19.06.2012

30 Cdo 4466/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. G., zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 57.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 134/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2011, č. j. 44 Co 194/2010-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 10. 2011, č. j. 44 Co 194/2010-70, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na zaplacení částky 57.000,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně. To se projevuje i ve zkoumání hodnotové hranice peněžitého plnění omezující přípustnost dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (k tomu srovnej např.: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1887, a dále usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3431, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3072/2008, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Z obsahu spisu se podává, že ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 134/2007 byl žalobkyní uplatněn nárok na zaplacení částky 46.000,- Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 176/99, a dále nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v rámci předběžného projednání věci u žalované ve výši 6.500,- Kč a nákladech vynaložených na právní zastoupení pro podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve výši 4.500,- Kč.

Přestože uvedené nároky byly žalobkyní uplatněny v jednom řízení, jedná se o dílčí nároky (dle § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.) se samostatným skutkovým základem, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí je proto třeba posoudit u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem.

Jelikož žádný z uplatněných nároků nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., byť celkový součet výše požadovaného plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. června 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu