30 Cdo 443/2020Usnesení NS ze dne 26.02.2020

30 Cdo 443/2020-45

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 175 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 53/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, č. j. 20 Co 306/2019-26, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 16. 8. 2019, č. j. 14 C 53/2019-19, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I), odmítl žalobu ze dne 20. 2. 2019 (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 1 175 000 Kč jako nárok na „náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou zdravotní a psychickou újmu“.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce včasným dovoláním.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesení, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Žalobce v dovolání brojí proti tomu, jak dovolací soud posoudil otázku, zda bylo potřebné žalobci k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce a má za to, že ji řešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Prostřednictvím této argumentace tedy napadá tu část prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. V této části však dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.

Žalobce dovoláním výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy i tu část jeho prvního výroku a druhý výrok, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. V této části však dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Ve vztahu k napadené části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, pak obsah posuzovaného dovolání nesplňuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto směru absentuje jakákoliv dovolací argumentace. Žalobce neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ani dovolací důvody. V uvedené části proto podané dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. z části pro nepřípustnost a z části pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu