30 Cdo 2734/2019Usnesení NS ze dne 26.11.2019

30 Cdo 2734/2019-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 696 600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 374/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, č. j. 35 Co 126/2019-14, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal zaplacení částky 696 600 Kč jako zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 18 C 374/2018-3, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Považoval za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že organizační složkou státu příslušnou jednat za stát v této věci je Ministerstvo spravedlnosti, které žalobce sám i v žalobě na straně žalované označil, a také, že místně příslušným soudem je dle sídla Ministerstva spravedlnosti Obvodní soud pro Prahu 2.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání.

Usnesením ze dne 10. 9. 2019, č. j. 30 Cdo 2734/2019-23, Nejvyšší soud vyzval dovolatele, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla dovolateli doručena dne 27. 9. 2019.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku za dovolání, která došla Nejvyššímu soudu dne 16. 10. 2019. Žádost o osvobození od soudních poplatků lze totiž s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Uvedené lze obdobně uplatnit i v případě postupu podle § 9 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, podle kterého bylo postupováno v nynější věci. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že adresuje-li účastník podání nepříslušnému soudu nebo podá-li je u nepříslušného soudu, lze lhůtu pokládat za zachovanou, pouze pokud je podání nepříslušným soudem ve lhůtě předáno soudu příslušnému nebo orgánu, který má povinnost je příslušnému soudu doručit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4113/2017). Dovolatel předmětnou žádost podal u ve věci nepříslušného Městského soudu v Brně, který ji předal Nejvyššímu soudu dne 16. 10. 2019, tj dva dny po marném uplynutí lhůty, neboť posledním dnem lhůty určené soudem dovolateli k zaplacení soudního poplatku za dovolání (a tedy i k podání žádosti) bylo pondělí 14. 10. 2019.

Nejvyšší soud nepřihlédl k neurčité námitce podjatosti vznesené dovolatelem, neboť Nejvyššímu soudu je z jeho vlastní činnosti k osobě dovolatele známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání jeho vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Dovolatel byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.) vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2906/2019, 30 Cdo 3181/2019 apod.], aniž by ji doplnil či opravil způsobem umožňujícím její věcné projednání.

Podáním dovolání ze dne 2. 5. 2019 vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.

Protože dovolatel ve lhůtě k tomu určené nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2019

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu