30 Cdo 2593/2019Usnesení NS ze dne 28.04.2020

30 Cdo 2593/2019-102

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 116/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2018, č. j. 71 Co 343/2018-37, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 8. 2018, č. j. 61 C 116/2018-26, vyzval žalobkyni, aby v dodatečné lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení opravila a doplnila svou žalobu doručenou soudu dne 17. 5. 2018, jíž se domáhá náhrady škody ve výši 240 940 Kč.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2018, č. j. 61 C 116/2018-26 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), neboť dospěl k závěru, že odvolání nelze projednat pro jeho nepřípustnost podle § 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, nezastoupená advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud postupem podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Jelikož není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně za dovolací řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu