30 Cdo 2556/2009Usnesení NS ze dne 31.05.2011

30 Cdo 2556/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce MVDr. M. M., zastoupeného Mgr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Kateřinská č. 5, proti žalované M. V., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici č. 39, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 63/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. ledna 2009, č.j. 1 Co 48/2008-163, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Hudečka, advokáta se sídlem v Olomouci, Kateřinská č. 5.

Stručné odůvodnění

(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. listopadu 2007, č.j. 23 C 63/2006-102, výrokem I. uložil žalované zaslat žalobci omluvný dopis ve znění: „Omlouvám se MVDr. M. M. a jeho veterinární klinice za to, že jsem jej nepravdivě označovala za viníka smrti mého psa O.“. Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná tuto omluvu uveřejnila na vlastní nálady v deníku Mladá fronta Dnes. Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zdržet se tvrzení, že žalobce zavinil smrt jejího psa slyšícího na jméno O., vyjma podání vůči orgánům činným v trestním řízení, soudu, veřejnému ochránci práv a odborným komisím. Výrokem IV. zamítl žalobu též v požadavku, aby žalovaná zaplatila žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) částku 100.000,- Kč. Výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem VI. o náhradě nákladů řízení placených státem.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č.j. 1 Co 48/2008-163, rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v napadené části, tj. ve výrocích I. a VI. potvrdil, změnil jej ve výroku V. o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění důkazního řízení s odkazem na ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 obč. zák. mimo jiné především konstatoval, že obstojí závěr krajského soudu, že žalovaná se svými výroky uveřejněnými v článku „Čivavu O. zabila příroda“ v deníku Blesk svými výroky v regionálním vysílání TV Mik 2. února 2007 a v regionálním vysílání TV Morava Olomouckého deníku ze dne 25. května 2007 dopustila protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobce a tyto své výroky o zavinění žalobce na zhoršování zdravotního stavu psa vedoucí k jeho smrti šířila jak ve veřejných sdělovacích prostředcích, o čemž svědčí zmíněný článek a televizní zpravodajství, tak i jinak na veřejnosti, jak to potvrdil svědek K.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 11. května 2009 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť jsou naplněny předpoklady obsažené v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. (uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.). Vytýká též, že uvedené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (uplatňuje tak též dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.). Za otázky zásadního právního významu považuje především otázku postižitelnosti výroků pronesených v soudní síni či v soudní budově, a to jak obecně, tak ve vztahu k médiím. Dovolatelka navrhla, aby dotčené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno.

K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil žalobce, který se s napadeným rozsudkem odvolacího soudu ztotožnil.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, protože není naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází z podrobně zjištěného skutkového stavu, který soud pečlivě a logicky hodnotí, a ten pak podřazuje pod odpovídající právní úpravu ustanovení § 11násl. obč. zák., aniž by se dostal do jakýchkoliv případných interpretačních obtíží, resp. do rozporu s judikaturou dovolacího soudu - analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.listopadu 2000, sp. zn. 30 Cdo 2547/2000 apod.). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Pokud žalovaná uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalobci náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč (srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalobce 4.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 4.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Pavlík Pavlík, v. r.

předseda senátu