30 Cdo 1972/2003Usnesení NS ze dne 02.03.2004

30 Cdo 1972/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. F., za účasti:

1) M. R., zastoupené advokátkou, 2) M. F., 3) O. F., 4) J. F., vedené

u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. D 395/94, o dovolání Marie Růžičkové proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2003 2003, č.j. 18 Co 160/2002-161, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 25.4.2002, č.j. D 395/94-135, Okresní soud v Prostějově určil obecnou cenu majetku J. F., zemřelého dne 3.8.1989 (dále též jen „zůstavitel“), 56.779,25 Kč, výši dluhů 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví 56.779,25 Kč (výrok I.); rozhodl o vypořádání dědictví po zůstaviteli (výrok II.); rozhodl o odměně

a o náhradě hotových výdajů soudního komisaře (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výrok IV.).

K odvolání M. R., M. F. a O. F. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.5.2003, č.j. 18 Co 160/2002-161, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. jako věcně správné potvrdil (výrok I.) a ve výroku III. změnil tak, že povinnost zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů soudnímu komisaři uložil, vedle M. R., M. F., O. F. a J. F., právním nástupcům dědice zůstavitele J. F., který dne 1.5.2002 zemřel (výrok II.).

Proti výroku I. tohoto usnesení odvolacího soudu podala Marie Růžičková dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2001. Namítá, že soud při vypořádání dědictví nesprávně stanovil podíly jednotlivých dědiců a že „v napadeném usnesení je

u jednotlivých částek uvedena neexistující měna Kčs“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu 1, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)

a zůstavitel J. F. zemřel dne 3.8.1989, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soud, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,

o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,

o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě M. R. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu M. R. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 ost. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a M. R. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila. Vzhledem k tomu, že M. R. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. R. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. března 2004

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu