30 Cdo 1452/2009Usnesení NS ze dne 15.04.2009

30 Cdo 1452/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) I. K., zastoupené advokátem, a 2) J. H., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 53/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 53 Co 206/2008-150, takto:

Dovolání žalobce se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2008, č. j. 53 Co 206/2008-150, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. ledna 2008, č. j.

27 C 53/2007-112, jímž byla žaloba o určení neplatnosti označené kupní smlouvy

pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. zamítnuta a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odvolání

1. žalované odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrzen, napadl žalobce dovoláním.

Toto dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., když otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001). Dovolání žalobce bylo proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2009

JUDr. Olga Puškinová,v. r.

předsedkyně senátu