30 Cdo 1303/2020Usnesení NS ze dne 23.06.2020

30 Cdo 1303/2020-119

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 176/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 16 Co 253/2017-38, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek ze dne 21. 2. 2017, č. j. 26 C 176/2016-23, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 400 000 Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 26 C 176/2016-54, soud prvního stupně návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl, k odvolání žalobce bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 16 Co 169/2018-64 (v právní moci od 12. 6. 2018).

Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 3. 2018, č. j. 26 C 176/2016-61, žalobce vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení takového usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Uvedené usnesení soud prvního stupně doručil žalobci dne 11. 7. 2018, tedy poté, co byla pravomocně zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal a ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2020

JUDr. David Vláčil

pověřený člen senátu