3 Tvo 139/2001Usnesení NS ze dne 17.10.2001

3 Tvo 139/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2001 stížnost odsouzeného O. O. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2001, sp. zn. 5 Ntv 2/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 18/99, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. 5 Ntv 2/2001, bylo podle § 71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby tehdy obžalovaného O. O. D. do 30. 11. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Namítl v ní, že se trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nedopustil, a dále to, že nemá v úmyslu opustit Českou republiku, kde požádal o udělení azylu a na kterou je vázán i tím, že se zde nachází jeho nezletilé dítě, o které se hodlá starat. V této souvislosti vyslovil přesvědčení, že jeho vazbu by bylo možno nahradit písemným slibem (§ 73 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), který připojil ke své stížnosti. V petitu této stížnosti pak navrhl, aby za současného přijetí nabídnutého slibu bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby na svobodu.

Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Nejprve je zapotřebí uvést, že ani aktuální stav věci, spočívající v nové skutečnosti (srov. ust. § 145 odst. 2 tr. ř.), že trestní stíhání obžalovaného bylo ve lhůtě prodloužení vazby pravomocně skončeno, čímž došlo i k ukončení výkonu vazby, nebrání v posuzovaném případě provedení přezkumu podle § 147 odst. 1 tr. ř.

Z předloženého spisu vyplývá, že u Krajského soudu v Brně bylo vedeno trestní stíhání obžalovaných O. O. D. a A. H. pro závažnou trestnou činnost kvalifikovanou v obžalobě jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. Na podkladě téže obžaloby byl obžalovaný O. O. D. dále stíhán pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Brně konal v předmětné věci (vedené pod sp. zn. 11 T 18/99) hlavní líčení od 24. 2. 2000, přičemž odsuzujícím rozsudkem ve věci rozhodl poprvé dne 16. 3. 2000. Tento rozsudek byl v odvolacím řízení dne 26. 9. 2000 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Krajský soud v Brně pak pokračoval v řízení a dne 6. 3. 2001 ve věci rozhodl dalším rozsudkem. Trestní stíhání obžalovaného A. H. bylo skončeno dne 13. 9. 2001, kdy Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 62/2001 odvolání obžalovaného a odvolání státního zástupce ve vztahu k tomuto obžalovanému jako nedůvodná zamítl. Pokud jde o trestní stíhání O. O. D., k jeho skončení došlo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 1 To 89/2001, jenž v odvolacím řízení zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu, přičemž výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. ponechal beze změn. Sám pak nově rozhodl o vině obžalovaného trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poté mu podle § 234 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let a dále tresty propadnutí věci a vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou.

Obžalovaný O. O. D. byl vzat do vazby usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1998, sp. zn. 7 Nt 4418/98, s účinností od 21.11.1998, z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), b), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Tyto vazební důvody byly později omezeny na důvody podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Vazba obžalovaného byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. 1 Ntv 3/2001, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 43/2001, a to do 30. 9. 2001. Nový návrh na prodloužení této vazby podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci jinému senátu tohoto soudu. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že pro neúčast obhájce nemohlo být odvolací řízení ohledně O. O. D. provedeno v původním termínu dne 13. a 14. 9. 2001, tj. ve lhůtě stávajícího prodloužení vazby, přičemž bylo nutno stanovit nový termín konání veřejného zasedání na 4. 10. 2001.

Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správně dovodil, že důvody vazby podle § 71 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. u obžalovaného dosud trvají. Poněvadž Nejvyšší soud nezjistil žádné nové okolnosti, jež by existenci konstatovaných vazební důvodů zpochybňovaly, je v tomto směru možno odkázat zejména na tu část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. 3 Tvo 141/2000, kde se tento soud stejnými otázkami již zabýval. V souvislosti s důvody tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je třeba navíc zdůraznit, že v konečné fázi řízení získalo ohrožení obžalovaného vysokým trestem konkrétní podobu ve výši trestu uloženého mu rozsudkem soudu I. stupně, proti kterému se navíc v jeho neprospěch odvolal státní zástupce. Bylo proto možno dovodit reálnou obavu, že v případě propuštění na svobodu by se obžalovaný choval způsobem předpokládaným ve shora citovaném ustanovení zákona.

Jestliže Vrchní soud v Olomouci dále dospěl k závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro další prodloužení vazby obžalovaného podle § 71 odst. 3 tr. ř., je nutno i tento závěr považovat za správný a odůvodněný. Pokud se trestní stíhání obžalovaného nepodařilo skončit ve lhůtě do 30. 9. 2001, nestalo se tak v důsledku nečinnosti soudu a s tím souvisejících průtahů v řízení. V rámci posledního prodloužení vazby bylo ukončeno řízení před soudem I. stupně a věc byla předložena odvolacímu soudu, který nařídil veřejné zasedání k rozhodnutí o podaných odvoláních na 13. a 14. 9. 2001. Trestní stíhání spoluobžalovaného A. H. bylo dnem 13. 9. 2001 pravomocně skončeno. Nový termín veřejného zasedání (na 4. 10. 2001) ohledně obžalovaného O. O. D. bylo nutno stanovit vzhledem k neúčasti jeho obhájce ve dnech 13. a 14. 9. 2001. Šlo tedy o objektivní důvody, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné. Při propuštění obžalovaného na svobodu by přitom hrozilo, že vzhledem ke stávajícím důvodům vazby mohlo být ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Prodloužení vazby současně nebylo v rozporu s ustanovením § 71 odst. 4 tr. ř.

Písemným slibem obžalovaného (§ 73 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), který připojil ke své stížnosti, se nemohl Nejvyšší soud zabývat, neboť jeho trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dnem 4. 10. 2001 a v době rozhodování Nejvyššího soudu o předmětné stížnosti již vazbu nevykonával.

Poněvadž za výše uvedeného stavu Nejvyšší soud neshledal stížnost obžalovaného (odsouzeného) O. O. D. důvodnou, rozhodl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že tuto stížnost zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 17. října 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler