3 Tvo 119/2001Usnesení NS ze dne 28.08.2001

3 Tvo 119/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2001 stížnosti obviněných M. S. a P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. srpna 2001, sp. zn. 8 Ntv 7/01, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti zamítají.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným usnesením o návrhu Vrchního státního zástupce v Praze, sp. zn. II. VZt 1058/99 na prodloužení vazby obviněných M. S. a P. F. tak, že jejich vazbu podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužil do 30. 9. 2001.

Proti tomuto usnesení podali oba obvinění ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. I když obviněný P. F. podaný opravný prostředek označil jako „odvolání\", bylo jej třeba považovat za stížnost ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 tr. ř., neboť podání se vždy posuzuje podle obsahu a není tedy rozhodné, je-li nesprávně označeno (§ 59 odst. 1 tr. ř.).

Obviněný M. S. ve své stížnosti poukázal na současný stav vyšetřování, na jehož základě lze podle jeho přesvědčení dovodit, že trestní stíhání jeho osoby pro účastenství na trestném činu vraždy již ztratilo opodstatnění. Pokud jde o důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. má obviněný za to, že jsou dovozovány pouze účelově, aniž by bylo vzato v úvahu, že s ohledem na jeho rodinné vazby nehrozí obava, že by si počínal způsobem předpokládaným ve shora citovaném ustanovení zákona. Obviněný je navíc přesvědčen, že vazbu lze v jeho případě nahradit písemným slibem dle § 73 odst. 1 tr. ř., který přiložil k podané stížnosti. Obviněný dále namítl, že vzhledem k průtahům zejména na počátku přípravného řízení, nebyly ani splněny podmínky pro prodloužení vazby nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř. V petitu své stížnosti proto navrhl, aby stížnostní soud tomuto opravnému prostředku vyhověl, napadené usnesení zrušil a s přihlédnutím k nabídnutému písemnému slibu rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.

Obviněný P. F. v podané stížnosti namítl, že závěry napadeného usnesení nejsou dostatečně podložené, a že v jeho případě nejsou dány ani důvody vazby a tedy ani důvody pro její další prodlužování. V uvedené souvislosti poukázal též na skutečnost, že v rámci posledních šesti měsíců prodloužení jeho vazby se neuskutečnil žádný vyšetřovací úkon. Obviněný dále zdůraznil, že za nejdůležitější důvod propuštění z vazby považuje zdravotní problémy své manželky a potřeby svých tří nezletilých dětí. Z obsahu a smyslu podané stížnosti lze dovodit, že se obviněný domáhá zrušení předmětného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a propuštění z vazby na svobodu.

Na základě stížností obviněných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 31. 1. 2001 u Krajského soudu v Praze na obviněné M. S., P. F. a dalšího obviněného obžalobu pro závažnou trestnou činnost, kvalifikovanou u obviněného M. S. jako účastenství na trestném činu vraždy podle § 10 odst. 1 písm. b), § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a u obviněného P. F. jako trestné činy vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Krajský soud v Praze následně ve věci rozhodl usnesením ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 4 T 3/2001 tak, že podle § 188 odst. písm. e) tr. ř. vrátil předmětnou trestní věc státnímu zástupci k došetření. Stížnosti, které proti usnesení podali krajský státní zástupce a obviněný P. F., Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 7 To 36/01, jako nedůvodné zamítl. Tím se předmětná trestní věc znovu vrátila do stadia přípravného řízení. Krajské státní zastupitelství v Praze dne 9. 5. 2001 předložilo věc vyšetřovateli s pokyny, v jakých směrech bude třeba v intencích rozhodnutí krajského soudu vyšetřování doplnit. Věc se nyní nachází ve stadiu provádění požadovaných procesních úkonů.

Pokud jde o vazbu obviněných, ze spisu vyplývá, že obviněný M. S. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 13. 8. 1999, sp. zn. Nt 648/99, s účinností od 12. 8. 1999. Obviněný P. F. byl vzat do vazby usnesením soudce téhož soudu ze dne 12. 8. 1999, sp. zn. Nt 647/99, s účinností od 10. 8. 1999. Původní vazební důvody podle § 67 odst. 1, písm. a), b) tr. ř. byly u obou obviněných v průběhu dalšího řízení omezeny na důvod uvedený v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba obviněných byla opakovaně prodlužována, přičemž zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§ 71 odst. 3 věta první tr. ř.) u obviněného M. S. uplynula dnem 12. 8. 2001 a u obviněného P. F. dnem 10. 8. 2001. Návrh na její prodloužení nad 2 roky podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchní státní zástupce v Praze. Ve svém návrhu poukázal na současný stav přípravného řízení, jež neumožňoval jeho ukončení ve dvouleté vazební lhůtě a dále na to, že vazební důvody u obou obviněných jsou i nadále dány, přičemž u obviněného P. F. s ohledem na nález mobilního telefonu v jeho cele, znovu vyvstal důvod koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podle zjištění Nejvyššího soudu u obou obviněných dosud trvají důvody tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tyto důvody jsou v napadeném usnesení správně spatřovány především v konstatované konkrétní charakteristice osob obviněných. Uvedená skutečnost ve spojení s vysokým hrozícím trestem, který zákon stanoví za stíhané trestné činy (s dolní hranicí sazby 12 let), u obou obviněných zakládá reálnou obavu, že by se v případě propuštění na svobodu chovali způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. S přihlédnutím k povaze a závažnosti projednávaného případu, jakož i k osobě obviněného M. S. nebylo současně možno dovodit, že jeho vazbu lze nahradit přijetím nabízeného písemného slibu (§ 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. ).

Vrchnímu soudu v Praze je ovšem třeba vytknout, že se v případě obviněného P. F. nezabýval též existencí důvodů koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v tomto směru ponechal bez povšimnutí námitky vrchního státního zástupce uplatněné v návrhu na prodloužení vazby. Nejvyšší soud však v řízení o stížnosti nemohl tento nedostatek případně napravit, neboť státní zástupce proti usnesení opravný prostředek nepodal a z podnětu stížnosti obviněného nemohlo být s ohledem na zásadu reformationis in peius napadené usnesení změněno v jeho neprospěch (§ 150 odst. 1 tr. ř.).

Závěr napadeného usnesení, podle něhož jsou v posuzovaném případě splněny u obou obviněných podmínky pro prodloužení jejich vazby nad dva roky podle § 71 odst. 3 tr. ř., považuje Nejvyšší soud za věcně správný. I když se Vrchní soud v Praze podmínkami § 71 odst. 3 tr. ř. ve svém usnesení podrobněji nezabýval, je zřejmé, že projednávaná trestní věc je důkazně velmi náročná, což se mj. projevilo i na délce přípravného řízení, v němž musí být podle rozhodnutí soudu o vrácení věci k došetření, provedena ještě řada dalších úkonů a dokazování v požadovaném rozsahu doplněno. Pokud se nepodařilo trestní stíhání obviněných skončit ve dvouleté vazební lhůtě, nestalo se tak v důsledku průtahů zaviněných orgány činnými v přípravném řízení ani soudy I. a II. stupně, ale pro obtížnost věci a z důvodů, které je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. nutno považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obviněných současně hrozí, že jejich propuštěním na svobodu by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, jenž podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

V řízení o prodloužení vazby nemohl Nejvyšší soud řešit meritorní otázku týkající se viny obviněných M. S. a P. F. Na základě obsahu spisu však bylo možno učinit závěr, že dosud zjištěné skutečnosti (shromážděné důkazy) nasvědčují tomu, že skutek, pro který jim bylo sděleno obvinění, byl spáchán, má znaky trestného činu a jsou zde zřejmé důvody k podezření, že shora uvedený trestný čin (trestné činy) spáchali obvinění. V uvedeném smyslu je jejich vazba odůvodněna též skutkovými okolnostmi (§ 67 odst. 2, § 68 věta druhá tr. ř.).

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obviněných, tj. do 30. 9. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu v němž se trestní stíhání obviněných v současné době nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením § 71 odst. 4 tr. ř. S ohledem na zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 tr. ř. je ovšem nutno ve věci postupovat s největším urychlením.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnostem obviněných M. S. a P. F. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 28. srpna 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler