3 Tdo 846/2002Usnesení NS ze dne 10.12.2002

3 Tdo 846/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2002 dovolání podané obviněnou R. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 8 To 87/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 125/2001, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné R. B. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 2 T 125/2001 byla obviněná R. B. uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a byla odsouzena podle § 247 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jí byla uložena povinnost uhradit způsobenou škodu.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvého stupně, že obviněná dne 20. 8. 1999 mezi 18.15 hod. a 23.30 hod. v P., v baru, kde tehdy pracovala jako výpomoc v kuchyni, odcizila z trezorku finanční hotovost ve výši 12.000,- Kč ke škodě majitelky baru N. T., přičemž peníze použila pro svoji potřebu.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se dne 6. 3. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten rozsudkem sp. zn. 8 To 87/2002 podle § 258 odst. 2 písm. d), e) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona ve znění novely zák. č. 256/2001 Sb., a uložil ji podle § 247 odst. 1 tr. zákona nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jí uložil povinnost uhradit poškozené N.T., škodu ve výši 12.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku obviněná podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v § 265e tr. řádu dovolání. Protože podané dovolání nemělo zákonem stanovené náležitosti (§ 265f odst 1 tr. řádu), byla obviněná postupem podle § 265h odst. 1 tr. řádu vyzvána k jeho doplnění. Prostřednictvím svého obhájce doplnila obviněná ve lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně své dovolání tak, že dovolání podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V písemném vyhotovení dovolání nesouhlasí především s postupem soudů obou stupňů při hodnocení důkazů, posouzení důkazní síly jednotlivých důkazních prostředků a všech okolností případu. Podle jejího názoru chybí jednoznačný a nezvratitelný důkaz o spáchání žalovaného trestného činu právě obviněnou. Dále obviněná vznáší námitky proti uloženému trestu. Je přesvědčena, že pokud již byla uznána vinnou, měl být v jejím případě uložen trest alternativní, nespojený bezprostředně s odnětím svobody spolu se závazkem na plnění povinnosti k náhradě škody. V závěru podaného dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud po projednání dovolání zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 8 To 87/2002 a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozornil na to, že dovolání nesplňuje povinné náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. řádu, přičemž námitky obsažené v dovolání se vztahují ke skutkovým zjištěním soudu a k uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Tyto námitky však nejsou důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu. Obviněná je rovněž podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchala skutek, pro který na ni byla podána obžaloba a že soudy obou stupňů vycházely z nedostatečně objasněného skutkového stavu. Obviněná tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozsudku konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněné R. B. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. prosince 2002

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych