3 Tdo 675/2020Usnesení NS ze dne 29.07.2020

3 Tdo 675/2020-232

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný K. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 3 To 397/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 41/2018 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 19 T 41/2018, byl obviněný K. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se skutek právně kvalifikovaný jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 4 T 29/2018, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2018, mu byl uložen podle § 337 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně soud zrušil podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 4 T 29/2018, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 3 To 397/2019, jímž je podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu obviněného nově odsoudil za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 4 T 29/2018, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2018, podle § 206 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně soud zrušil podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 4 T 29/2018, který nabyl právní moci dne 20. 7. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) trestního řádu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, neboť bylo jednáno pouze formou videokonference, ač s touto formou projednání ve veřejném zasedání nesouhlasil a tento svůj nesouhlas soudu sdělil. O této skutečnosti se dozvěděl bezprostředně před jednáním soudu a nemohl tak soudu osobně předložit důkazní návrhy, které měl připraveny k předložení při veřejném zasedání. Odsouzený žádal a trval na tom, aby mohl být osobně přítomen při projednání jeho odvolání v rámci veřejného zasedání, což mu však nebylo umožněno. Obviněný k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 7 Tdo 536/2014. Pokud jde o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, pak podle obviněného nebyly provedeny jím navržené důkazy ohledně jeho zdravotního stavu, nutné pro určení druhu a výměry ukládaného trestu. Tím došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Odvolací soud si řádně neověřil zdravotní stav obviněného a tím dospěl k závěru, který neodpovídal skutečnosti. Obviněný zdůraznil, že odvolací soud navržené důkazy neprovedl, a jejich neprovedení ani dostatečně neodůvodnil. Tento názor je zřejmý i z písemného podání obviněného označeného jako „dovolání k nejvyššímu soudu“, které zaslal z Věznice XY jako své osobní podání ve věci a vysvětlení svých pohnutek pro podání dovolání v této trestní věci. Obviněný dále namítl, že i v rámci řízení u soudu prvního stupně spatřuje nedostatečnost odůvodnění rozsudku v návaznosti na pravidla obsažená v § 120 a násl. trestního řádu.

4. Obviněný dovolání následně doplnil o návrhy na provedení důkazů, konkrétně odkázal na usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j: 5 T 3/2017-688, pozvánku na konzultaci PaMS Nový Jičín a související žádost obviněného, nemocenské lístky, potvrzení o kontrolách u lékaře a době lůžkové péče a vyjádření PaMS, a dále na propouštěcí zprávy VVaÚpVZD Brno a Beskydského rehabilitačního centra, s. r. o.

5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j: 3 To 397/2019-185 ze dne 28. 11. 2019, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

6. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že obviněný na podporu uplatněných důvodů dovolání opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Provedení veřejného zasedání prostřednictvím videokonference, obviněnému v žádném případě nebránilo k uplatnění práv obviněného. Námitky obviněného vůči uložení nepodmíněného trestu s tím, že nepodmíněný trest odnětí svobody není pro obviněného vhodným a trest neměl být vůbec ukládán, nejsou podle státní zástupkyně důvodné. Odvolací soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, čemu věnoval pozornost při ukládání trestu obviněnému. Státní zástupkyně zdůraznila, že soud ukládal trest s ohledem na to, že obviněný byl v minulosti nejen opakovaně soudně trestán, ale je u něj prokazována i výrazná nekázeň v silničním provozu. V opise rejstříku trestu má obviněný celkem 14 záznamů, a to nejčastěji pro majetkovou trestnou činnost, ale i pro trestnou činnost spočívající v tom, že řídil motorové vozidlo přesto, že mu taková činnost byla zakázána rozhodnutím soudu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

7. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b trestního řádu.

8. Obviněný K. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V projednávané věci se veřejné zasedání o odvolání konalo za přítomnosti obviněného, nicméně bylo uskutečněno formou videokonference ve smyslu § 52a trestního řádu. V obecné rovině je třeba zdůraznit, že provádění úkonů trestního řízení prostřednictvím videokonferencí není samo o sobě v rozporu s právem na spravedlivý proces. Jedná se o moderní způsob multimediální komunikace, respektující za splnění zákonných podmínek zásadu ústnosti (§ 2 odst. 11 trestního řádu) i zásadu bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 trestního řádu). Například v rozhodnutí ve věci Štulíř proti České republice ze dne 12. 1. 2017, stížnost č. 36705/2012, tento úkon jako řádný procesní nástroj plně respektuje i Evropský soud pro lidská práva (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 8 Tdo 38/2020). Podmínkou tohoto způsobu provádění úkonů trestního řízení je podle § 52a trestního řádu, že je to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují-li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody. V projednávané věci obviněný v tomto smyslu neargumentoval. Podstata jeho výhrad spočívala pouze v nesouhlasu s uloženým nepodmíněným trestem, kdy se domáhal osobní přítomnosti u veřejného zasedání, aby mohl soud přesvědčit o svém zdravotním stavu, který mu podle jeho tvrzení dovoluje vykonávat obecně prospěšné práce (viz také vyjádření obviněného na č. l. 180). Doplnění dokazování ke zdravotnímu stavu obviněného však považoval odvolací soud za nadbytečné, jelikož schopnost obviněného vykonat trest obecně prospěšných prací nebyla při rozhodování o uloženém trestu podstatná. Argumentace obviněného se proto s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu míjela.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Naplnění dovolacího důvodu zde obviněný spatřoval v tom, že odvolací soud neprovedl jím navržené důkazy a svůj postup dostatečně neodůvodnil, v důsledku čehož došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Tento nesoulad podle obviněného spočívá v posouzení jeho zdravotního stavu nutného pro určení druhu a výměry ukládaného trestu. Výhrady obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Námitky totiž směřují výlučně proti skutkovým zjištěním soudů, nikoliv proti právnímu posouzení věci. Obviněný jimi navíc vyjadřuje pouze nesouhlas s uloženým trestem, který považuje za nepřiměřeně přísný. Pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, žádným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 trestního řádu není (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Nadto je třeba zdůraznit, že otázka schopnosti obviněného vykonat trest obecně prospěšných prací nebyla pro rozhodnutí soudů o druhu a výměře uloženého trestu jakkoliv podstatná. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl obviněnému ukládán především s ohledem na jeho trestní minulost, poměry a možnosti jeho nápravy, jakož i povahu a závažnost spáchaného přečinu. Soudy vzaly za zřetel skutečnost, že obviněný byl v minulosti nejen opakovaně soudně trestán, ale byla u něj prokázána i výrazná nekázeň v silničním provozu (cca dvacet záznamů v evidenční kartě řidiče). V opise rejstříku trestů má celkem čtrnáct záznamů, a to nejčastěji pro majetkovou trestnou činnost, ale i pro trestnou činnost spočívající v tom, že řídil motorové vozidlo, přestože mu taková činnost byla zakázána rozhodnutím soudu. V předmětné věci byl ukládán souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 7. 2018 sp. zn. 4 T 29/2018, kterým byl obviněnému uložen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Navíc v trestní věci Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 78/2018 bylo rozhodnuto dne 31. 10. 2018 o zastavení trestního stíhání obviněného podle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je bez významu vedle trestu, který byl obžalovanému uložen. Z hlediska eventuálního trestu obecně prospěšných prací pak z dokazování vyplynulo nejen to, že obviněný v současné době není schopen s ohledem na svůj zdravotní stav trest obecně prospěšných prací vykonávat, ale rovněž to, že obviněný dlouhodobě nespolupracoval s orgány Probační a mediační služby a projednávané trestné činnosti se dopustil právě v době, kdy měl dříve uložený trest obecně prospěšných prací vykonávat. Ze všech těchto důvodů (tedy bez ohledu na zdravotní stav obviněného) neshledaly soudy podmínky pro uložení jiného, než nepodmíněného trestu odnětí svobody.

14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly důvodům dovolání odpovídat ani výhrady obviněného poukazující na § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

15. Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu