3 Tdo 27/2005Usnesení NS ze dne 09.02.2005

3 Tdo 27/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. února 2005 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 7 To 114/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 7/2004, a rozhodl takto:

Dovolání M. K. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 4 T 7/2004, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 219 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10,5 roku. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona mu bylo uloženo ochranné protialkoholické léčení formou ústavní. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému – V. z. p. ČR, O. p. P. – m., částku ve výši 146.719,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 30. 10. 2003 v době kolem 00.30 hodin v P. před domem zezadu přistoupil k M. K., v úmyslu usmrtit, bodl M. K. silou velké intenzity dýkou s ozubeným ostřím o délce čepele 24 cm a šířce 4 cm do levé bederní krajiny těsně nad lopatkou kyčelní, bodná rána pronikla celou skupinou zádových svalů, způsobila krvácení za zadním listem pobřišnice a v okolí dolního pólu levé ledviny, velké krvácení do dutiny břišní; M. K. byl bezprostředně ohrožen na životě, ke smrti nedošlo v důsledku poskytnutí rychlé odborné lékařské pomoci

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 114/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu vraždy podle § 219 tr. zákona, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že by jednal v úmyslu usmrtit poškozeného. Dle názoru dovolatele soud nedostatečně zhodnotil některé okolnosti, jako např. rozdílnou výšku mezi obviněným a poškozeným a v souvislosti s tím nesprávně vyvodil závěr, že útok byl úmyslně veden na životně důležité partie poškozeného. Dále poukazuje na okolnost, že se nacházel ve stavu těžké opilosti, která se projevovala i na jeho motorických a pohybových schopnostech, které ovlivnily průběh útoku. Rovněž namítá, že byl uznán vinným žalovaným trestným činem na základě důkazů a následných úvah soudu, které s sebou přinášejí mnoho nejasností a pochybností, které nebyly dle jeho názoru dostatečně vysvětleny a vyvráceny. Soud proto měl v těchto pochybnostech postupovat ve prospěch obviněného. Pokud jde o výrok o trestu, považuje obviněný uložený trest za trest nepřiměřený.

V petitu svého dovolání vyslovuje svůj právní názor, že jeho jednání by mělo být právně posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vyslovuje souhlas se závěry soudu druhého stupně, že obviněný poškozeného bodl do místa, o kterém i laik ví, že jsou zde uloženy životně důležité orgány, jejichž poškození je obvykle spojeno s bezprostředním ohrožením života. Dále upozorňuje i na některé skutkové okolnosti, jako např. že rána byla vedena velkou silou, masivní útočnou zbraní. Dále vyslovuje názor, že obviněného vedla k jeho zákeřnému a podlému jednání bezesporu pomsta za předchozí pocit křivdy, poukazuje i na vliv alkoholu a ostatní vlivy na straně osobnosti obviněného. Obsah dovolání obviněného označuje za zjevně neopodstatněný a proto navrhuje odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm uplatňuje zmíněný dovolací důvod s tím, že tvrdí, že správné právní posouzení jeho skutku by odpovídalo trestnému činu ublížení na zdraví, svoje námitky však staví převážně na zpochybnění skutkových zjištění soudu, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, vztahujících se především k subjektivní stránce trestného činu. Pokud by se takto formulované dovolání opíralo pouze o zpochybnění skutkových zjištění, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud však v tomto případě dospěl k závěru, že podstata podaného dovolání směřuje proti posouzení právní otázky, konkrétně proti přijaté právní kvalifikaci a proto tuto otázku věcně přezkoumal, aniž by však přezkoumával samotná skutková zjištění, která je nutno v řízení o dovolání respektovat.

V posuzovaném případě je z výroku odsuzujícího rozsudku zcela zjevné, že soud dospěl ke skutkovému závěru, že obviněný jednal v úmyslu usmrtit. Tento skutkový závěr je zcela v souladu s použitou právní kvalifikací. Je jistě právem obviněného s tímto skutkovým závěrem soudu nesouhlasit a vznášet proti němu námitky, nicméně přehodnocení takového závěru se nelze úspěšně domáhat cestou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který není k přezkoumávání skutkových zjištění soudů první a druhé instance určen.

Názoru obviněného, vyslovenému v jeho dovolání, že jeho jednání by mělo býti maximálně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, neboť absentuje subjektivní stránka trestného činu, za který byl odsouzen, nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Nejvyšší soud především zjistil, že již soud prvního stupně se velmi podrobně zabýval otázkou zavinění obviněného, přičemž svoje závěry v tomto směru dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Touto otázkou se rovněž zabýval na podkladě řádného opravného prostředku i soud odvolací. K argumentaci obviněného (kterou dovolatel v podstatě opakuje i v mimořádném opravném prostředku) odvolací soud náležitě vysvětlil všechna zjištění vedoucí k použití právní kvalifikace jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona a to včetně zjištění směřujících k posouzení subjektivní stránky tohoto trestného činu. Z motivace obviněného, ze způsobu jeho útoku na poškozeného, z charakteru použité zbraně, jakož i z dalších nesporně zjištěných skutečností nelze než vyvodit ten závěr o subjektivní stránce jednání pachatele, který opravňuje užitou právní kvalifikaci. V právním posouzení učiněných skutkových zjištění ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného M. K. tak nedošlo k namítaně vadě, která je v přezkoumatelné části dovolání vytýkána. Je tedy zjevné, že námitky dovolatele do právního posouzení soudy obou stupňů učiněných skutkových zjištění jsou vytýkány obviněným neopodstatněně.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. K. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. února 2005

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych