3 Tdo 1131/2020Usnesení NS ze dne 04.11.2020

3 Tdo 1131/2020-1354

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 o dovolání, které podal obviněný R. F., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 9 To 134/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 171/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 171/2019, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním pod bodem 1) skutkové věty rozsudku, a přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2) až 11) a 13) až 18) skutkové věty rozsudku], částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 12) skutkové věty rozsudku].

2. Za uvedené přečiny spáchané jednáním pod bodem 1 až 12 a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 9 T 168/2018, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 44 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 9 T 168/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za přečiny spáchané jednáním pod bodem 13 až 18 bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 2 T 50/2019.

3. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo současně rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestnými činy.

4. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 171/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání.

5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 9 To 134/2020, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 9 To 134/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že trest, který mu byl rozsudkem soudu prvního stupně uložen, je extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený a že neodpovídá ani zákonným hlediskům uvedeným v § 37 až § 39 tr. zákoníku.

7. Obviněný poukazuje na to, že s ohledem na skutečnost, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 9 T 168/2018, mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 38 měsíců a že mu dále byl uložen trest odnětí svobody v délce 54 měsíců rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 2 T 50/2019, a dále že došlo k přeměně peněžitého trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (který obviněný blíže nespecifikuje), kdy byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 216 dnů, činila celková výše jeho trestu odnětí svobody cca 99 měsíců, tj. 8,25 let.

8. Obviněný si je vědom toho, že k takto vysokému trestu odnětí svobody mohlo dojít z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro ukládání souhrnného trestu, nicméně i přesto považuje takto dlouhý trest za majetkovou trestnou činnost, kterým podle něj došlo k překročení horní trestní sazby o více než 60 %, za nepřiměřeně přísný. Namítá, že i přes takto vysoký trest a přes jeho doznání k drtivé většině skutků však soud prvního stupně napadeným rozhodnutím zpřísnil trest uložený rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 9 T 168/2018, o dalších 6 měsíců. Obviněný má za to, že soud prvního stupně v rozporu s § 39 odst. 1 tr. zákoníku nepřihlédl k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.

9. Dále obviněný poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1158/2019, které se týká výjimečné možnosti zásahu dovolacího soudu v případě, že byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený.

10. Z tohoto důvodu obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

12. Státní zástupce je toho názoru, že námitku obviněného, která se týká nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, obecně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu tedy nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu [nejde-li o námitky podřaditelné pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Ani požadavek, že soudy měly rozhodnout o upuštění od uložení souhrnného trestu, nelze v rámci zákonných dovolacích důvodů vznést, a to ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jenž se týká toliko pozitivních rozhodnutí o upuštění od potrestání bez splnění zákonných podmínek předpokládaných v § 46 až § 48 tr. zákoníku. Na druhou stranu však státní zástupce uznává, že s ohledem na vývoj rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je nutno připustit ve zcela výjimečných případech jako možný zásah dovolacího soudu do výroku o trestu. Takový zásah přichází v úvahu nicméně zcela výjimečně, a to pokud by soud shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, případně subsidiarity přísnější trestní sankce (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).

13. V případě dovolatele však podle státního zástupce nelze mít za to, že uložený trest odnětí svobody jakkoli vybočoval z ústavních zásad pro ukládání trestů a že by byla opodstatněna revize výroku o trestu v dovolacím řízení mimo dovolací důvody. Obviněný ve svém dovolání fakticky uplatňuje prostou nepřiměřenost trestu, když jedinou jeho alespoň konkrétnější námitkou bylo to, že soud nedostatečně přihlédl k reálně v úvahu přicházejícím účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele.

14. Součástí úvah nalézacího soudu podle státního zástupce nepochybně byl i vliv uloženého trestu na chování obviněného po výkonu trestu a na jeho budoucí poměry. V tomto směru zdůrazňuje, že soud si byl velice dobře vědom dalších trestů, které byly obviněnému uloženy a zůstaly dosud nevykonány, jakož i počtu odsouzení, vesměs za majetkovou trestnou činnost. Ve prospěch obviněného se úvahy soudu projevily zcela nepochybně v tom, že výrokem podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 2 T 50/2019, jímž byl uložen trest odnětí svobody v trvání 54 měsíců. Tuto skutečnost obviněný ve svém dovolání zcela pominul. Naopak se podle státního zástupce v rozporu s příslušnou hmotněprávní úpravou sčítal výše všech trestů, které mu byly uloženy a dosud zůstaly nevykonány. Tento součet pak (byť deklaroval svou vědomost podmínek pro ukládání souhrnného trestu) zavádějícím způsobem vydával za hodnotu, která překročila horní sazbu trestní sazby o více než 60 %. Obviněný taktéž podle státního zástupce vůbec nevěnoval pozornost vyhodnocení dalších rozhodných skutečností, jež nalézací soud při ukládání trestu musel zohlednit – celou řadu přitěžujících okolností, od vyhodnocení opakované speciální recidivy, přes počet trestných činů, za něž byl souzen, značný počet dílčích útoků trestných činů až po nikoli zanedbatelnou výši způsobených škod. Dovolatel rovněž opomněl zmínit, že se mu po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku započítala část vykonaného trestu odnětí svobody v trvání více jak 14 měsíců v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 168/2018. Odvolací soud přitom podle státního zástupce správně zdůraznil, že obviněnému fakticky za majetkovou trestnou činnost (a taktéž za trestný čin porušování domovní svobody, tedy za trestný čin na ochranu soukromí) sestávající z 12 dílčích útoků se škodou blížící částce 200.000 Kč nalézací soud navýšil původně uložený trest toliko o 6 měsíců v rámci trestní sazby 1 až 5 let, čili rozhodně ne nepřiměřeně. K obviněným označeným rozhodnutím státní zástupce uvádí, že se týkaly zcela jiných situací.

15. Státní zástupce je proto toho názoru, že pokud byl obviněnému za hned několik trestných činů uložen souhrnný trest odnětí svobody ve dvou třetinách zákonné trestní sazby, jednalo se o trest respektující zákonné požadavky pro ukládání trestu tak, jak je stanovuje § 39 tr. zákoníku, a to i při respektování přiměřenosti ukládaných sankcí. Výše uloženého trestu odnětí svobody tudíž obstojí i v testu proporcionality. Městský soud v Brně uložil trest podle písemného odůvodnění rozsudku jen s ohledem na skutečnosti, které se vztahovaly výhradně k okolnostem činu a osobě dovolatele, nikoli jako tresty extrémně disproporční či exemplární.

16. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

III.

Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.

18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.

Důvodnost dovolání

24. Obviněný podal své dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S určitou mírou zjednodušení a s odkazem na shora v tomto usnesení dále rozvedenou argumentací obviněného, je zřejmé, že obviněný považuje uložený souhrnný trest za extrémně přísný, nespravedlivý a nepřiměřený. Současně je zřejmé, že dovolání obviněného nesměřuje proti výroku, kterým bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu (ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 2 T 50/2019, za přečiny spáchané jednáním pod bodem 13 až 18).

25. Předně je nutné poukázat na to, že obviněný v podaném dovolání uplatnil pouze jediný dovolací důvod, a to důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten dovolací důvod je dán tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z obsahu dovolání obviněného však vyplývá, že obviněný své dovolání směřuje proti usnesení krajského soudu jako soudu odvolacího. V nyní posuzované trestní věci však byl obviněnému trest uložen rozsudkem nalézacího soudu, přičemž odvolací soud tento trest ve svém usnesení pouze potvrdil, když odvolání obviněného zamítl. Je tedy zřejmé, že obviněný shledává rozhodné skutečnosti pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. již v rozsudku Městského soudu v Brně a za dané procesní situace tak měl současně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

26. Námitky obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. založené na jeho přesvědčení, že mu byl uložen trest extrémně přísný, nespravedlivý a nepřiměřený, je předně nutné konfrontovat se samotným výrokem o uloženém trestu. Z něho vyplývá, že obviněnému byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 171/2019, ukládán za užití ustanovení § 205 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest.

27. Za trestný čin krádeže lze podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest.

28. Obviněnému byl v nyní posuzované věci uložen trest odnětí svobody v trvání 44 měsíců. Jedná se tedy o trest, který trestní zákoník v uvedeném ustanovení připouští, jednak jde o trest, který byl uložen v rámci rozpětí trestní sazby stanovené v § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Tato zjištění vylučují, aby byl naplněn obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obsahu resp. podstatě tohoto dovolacího důvodu pak neodpovídá ani samotná dovolací argumentace obviněného jako dovolatele (k té dále níže v tomto usnesení).

29. Dovolací argumentace obviněného neodpovídá ani zpochybnění dalšího ustanovení, podle kterého byl obviněnému uložen trest, tedy ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

30. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

31. V tomto směru by mohl být výrok o trestu napaden s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy tehdy, pokud by byl tento výrok zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný však v nyní posuzovaném dovolání nevznesl žádnou námitku, která by naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohla zakládat, neboť námitky týkající se výše trestu, který je podle obviněného nepřiměřeně přísný a nespravedlivý ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

32. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného, která se týkají nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, obecně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu tedy nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu [nejde-li o námitky podřaditelné pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. K další námitce obviněného, že soudy měly rozhodnout o upuštění od uložení souhrnného trestu, lze uvést, že ani tuto nelze v rámci zákonných dovolacích důvodů uplatnit, a to ani podle důvodu v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť se týká toliko pozitivních rozhodnutí o upuštění od potrestání bez splnění zákonných podmínek předpokládaných v § 44 tr. zákoníku, respektive § 46 až § 48 tr. zákoníku.

33. Je ale nutno připustit, že (i) v případě dovolání směřujícího proti výroku o trestu uloženého ve výměře a v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně si lze zásah Nejvyššího soudu představit, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.), kdy by uložení takového trestu mohlo naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je však třeba zdůraznit, že takový zásah přichází v úvahu nicméně zcela výjimečně, a to pokud by soud shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, případně subsidiarity přísnější trestní sankce (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, na něž dovolatel taktéž odkázal).

34. V této trestní věci obviněný na tuto situaci v jistém rozsahu poukázal. V jeho případě však nelze mít za to, že jemu uložený trest odnětí svobody ve zvolené výměře by jakkoli vybočoval z ústavních zásad pro ukládání trestů a byla by takto v dovolacím řízení opodstatněna revize výroku o trestu.

35. Z obsahu dovolací argumentace obviněného vyplývá, že tento ve svém dovolání fakticky uplatňuje prostou nepřiměřenost trestu, a že jeho jedinou konkrétnější námitkou je, že soud nedostatečně přihlédl k reálně v úvahu přicházejícím účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život obviněného.

36. Uvedenou námitkou obviněného se však do značné míry zabýval již nalézací soud, který zvažoval i vliv uloženého trestu na chování obviněného po výkonu trestu a jeho vliv na jeho budoucí poměry. V tomto směru je třeba zdůraznit, že soud si byl velice dobře vědom dalších trestů, které byly obviněnému uloženy a zůstaly dosud nevykonány (body 22. – 24. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), jakož i počtu odsouzení za vesměs majetkovou trestnou činnost. Uvedené úvahy a zjištění soudu se nakonec ve prospěch obviněného mimo jiné promítly v tom, že soud dalším výrokem podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 2 T 50/2019, jímž byl uložen trest odnětí svobody v trvání 54 měsíců, což obviněný ve svém dovolání zcela pominul.

37. Kromě toho pak obviněný zcela v rozporu s příslušnou hmotněprávní úpravou ukládání trestu za sbíhající se trestné činy a významu posuzování recidivy a tzv. nepravé recidivy pro trestání sčítal výše všech trestů, které mu byly uloženy a dosud zůstaly nevykonány, a to zcela zavádějícím způsobem (pokud uváděl, že výše ukládaného trestu překročila horní sazbu trestní sazby o více než 60 %). Obviněný zároveň opomněl, že se mu po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku započítala část vykonaného trestu odnětí svobody v trvání více jak 14 měsíců v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 168/2018.

38. Obviněnému uložený trest co do svého druhu a výše je v souladu i s dalšími rozhodnými skutečnostmi, které byly nalézacím soudem při ukládání trestu zohledněny. Jde zejména o celou řadu přitěžujících okolností v podobě speciální recidivy, počtu trestných činů, značného počtu dílčích útoků trestných činů až po výši způsobené škody.

39. Lze zcela souhlasit se závěry odvolacího soudu, že obviněnému byl za majetkovou trestnou činnost sestávající z 12 dílčích útoků se škodou blížící se částce 200.000 Kč a sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody (kterým porušil další trestním zákoníkem chráněný objekt, a to ochranu soukromí), nalézací soud navýšil v rámci trestní sazby 1 až 5 let původně uložený trest toliko o šest měsíců. Takovéto navýšení není zcela jistě zjevně nepřiměřené.

40. Pokud obviněný na svoji podporu označil konkrétní rozhodnutí, kde bylo soudy konstatováno uložení trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod, lze stručně uvést, že se týkaly zcela jiných situací [např. šlo o ukládání trestní sankce dosud netrestané matce nezletilých dětí za skutek nesoucí znaky zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku za situace, kdy pobyt obviněné ve věznici mohl mít negativní trvalé následky pro další dvě nezletilé děti, které k obviněné měly pozitivní vztah, přičemž soud ukládající nepodmíněný trest odnětí svobody nezohlednil všechny skutečnosti].

41. Lze tedy shrnout, že po vyhodnocení všech rozhodných okolností, pokud tedy byl obviněnému za hned několik trestných činů uložen souhrnný trest odnětí svobody ve dvou třetinách zákonné trestní sazby, jednalo se o trest respektující zákonné požadavky pro ukládání trestu tak, jak je stanovuje § 39 tr. zákoníku, a to i při respektování přiměřenosti ukládaných sankcí. Výše uloženého trestu odnětí svobody tudíž obstojí i v testu proporcionality trestu, kdy tresty obviněnému uložené nelze označit za tresty extrémně disproporční či exemplární, naopak jde o tresty zákonné a přiměřené.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

42. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. 11. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

Předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář