29 Odo 64/2005Usnesení NS ze dne 14.12.2005

29 Odo 64/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovaným 1) úpadkyni C. S., s. r. o., 2) J. K., a 3) úpadkyni C. C. a. s., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 19/2001, o zaplacení 3,900.000,- Kč s postižními právy, ze směnky, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2004, č. j. 7 Cmo 287/2004, 7 Cmo 288/2004-147, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením připustil odvolací soud, aby do řízení vstoupila na místo žalobkyně společnost R.-I., s. r. o.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podáním ze dne 11. srpna 2004 oznámila žalobkyně, že dne 29. října 2003 došlo k postoupení pohledávek, které jsou předmětem sporu a současně navrhla vstup postupníka do řízení. Současně s tímto podáním byl odvolacímu soudu doručen souhlas R.-I., s. r. o. se vstupem do řízení. Z úředního záznamu odvolací soud zjistil, že dne 11. srpna 2004 se ke Krajskému soudu v Ostravě dostavili zástupci žalobkyně za účelem indosace tří směnek vystavených dne 16. dubna 1996, každé znějící na částku 1,300.000,- Kč, splatné dne 30. prosince 1998. Na rubu každé z těchto směnek je učiněn tento zápis: „za nás na řad R.-I., S. O.“, který je opatřen podpisy JUDr. P. a Mgr. B., zástupců žalobkyně. Dále odvolací soud zjistil, že originály směnek byly předány zástupci postupníka, tento je převzal a předal zpět soudu k úschově. Proto odvolací soud podle ustanovení § 107a odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl tak, jak se uvádí ve výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. V dovolání uvedli, že mají za to, že nelze indosovat směnky „krycí“ v řízení, kterému brání překážka věci rozhodnuté, když ohledně uplatněného nároku zajištěného předmětnými směnkami bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2003, č. j. 11 Cm 43/2002. Žalovaní mají rovněž za to, že nelze indosovat předmětné směnky z důvodu prohlášení konkursu na jednoho ze žalovaných, a to C. C., a. s., když dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání se prohlášením konkursu přerušují soudní řízení vůči žalovanému úpadci.

Co do přípustnosti dovolání odkázali žalovaní na ustanovení § 239 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalovaných 1) a 3) je „nicotné“, neboť vůči první žalované bylo řízení pravomocně ukončeno, když její námitky proti směnečným platebním rozkazům Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001 byly usnesením tohoto soudu ze dne 2. dubna 2001, č. j. 23 Cm 19/2001-27, odmítnuty, protože byly podány opožděně. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2001, č. j. 23 Cm 19/2001 pak byly uvedené směnečné platební rozkazy vůči druhému žalovanému a třetí žalované ponechány v platnosti. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali, ale odvolací řízení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. září 2001, č. j. 23 Cm 19/2001-55, zastavil, protože nebyly zaplaceny soudní poplatky za odvolání. Proti usnesení o zastavení odvolacího řízení se odvolal pouze druhý žalovaný, z čehož plyne, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byly ponechány směnečné platební rozkazy v platnosti a sama tato rozhodnutí nabyla vůči třetí žalované právní moci.

Dále žalobkyně uvedla, že dovolání druhého žalované je postaveno na dvou důvodech; dovolatel má za to, že nelze indosovat směnky „krycí“ v řízení, která mu brání překážka věci rozhodnuté, když směnkami zajištěná pohledávka byla pravomocně přiznána rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Cm 43/2002. K tomu žalobkyně uvádí, že jí nejsou známa žádná zákonná omezení, resp. ustanovení, která by bránila indosaci takovýchto směnek. Dodává, že uvedené řízení bylo řízením vůči společnosti C. S., s. r. o., tzn. nikoli vůči druhému žalovanému v této věci, který je žalován jako avalista. Ke druhému uváděnému důvodu, že nelze idnosovat směnky z důvodu prohlášení konkursu na jednoho ze žalovaných, žalobkyně uvádí, že dle jejího názoru je i tento důvod irelevantní, neboť toto řízení vůči třetí žalované, tj. úpadci, bylo pravomocně ukončeno již v době před prohlášením konkursu na jeho majetek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2001, sp. zn. 35 K 32/2000, nehledě k tomu, že ani prohlášení konkursu na majetek jednoho ze směnečných avalistů dle názoru žalobkyně nemůže omezit či znemožnit indosaci směnek obecně.

Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání druhého žalovaného odmítl jako bezdůvodné.

Vzhledem k tomu, že na první žalovanou byl dne 26. října 2004, tedy po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, prohlášen konkurs, bylo řízení o jejím dovolání podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. přerušeno a nelze v něm do skončení konkursu pokračovat.

Na třetí žalovanou byl prohlášen konkurs dne 23. října 2001, proti této žalované proto bylo řízení v projednávané věci přerušeno dříve, než odvolací soud připustil vstup R.-I., s. r. o. do řízení. Odvolací soud proto ve vztahu ke třetí žalované vstup nové žalobkyně do řízení připustit neměl. Učinil-li tak, nenabylo jeho rozhodnutí právní moci, neboť nemohlo být řádně doručeno.

Dovolání druhého žalovaného je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Protože je soud povinen kdykoli za řízení zkoumat, zda není dána překážka postupu řízení, dovolací soud se nejdříve zabýval tvrzením, že „ohledně uplatněného nároku zajištěného předmětnými směnkami bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2003, č. j. 11 Cm 43/2002“. Z uvedeného rozsudku, založeného na č. l. 112 spisu zjistil, že rozsudek byl vydán k žalobě Č. k. a. proti žalované C. S., s. r. o. Druhý žalovaný účastníkem řízení nebyl. Překážka věci pravomocně rozsouzené proto v řízení nenastala.

K námitce dovolatele, že zajišťovací směnku nelze indosovat v řízení, kterému brání překážka věci rozhodnuté, jak je tomu v projednávané věci, když pohledávka zajištěná směnkou již byla žalobkyni přiznána v jiném řízení, dovolací soud uzavřel, že pro indosaci směnky není rozhodné, zda ohledně ní či ohledně jí zajištěné pohledávky probíhá soudní řízení, či dokonce již bylo skončeno. Indosace směnky probíhá mimo soudní řízení a do tohoto řízení se případně, jsou-li dány zákonem stanovené podmínky, promítne změnou účastníků řízení. Rozhodnutí, kterým byla žalobkyni přiznána pohledávka zajištěná směnkou, proto nemohlo mít na indosaci směnky žádný vliv. To platí i ohledně námitky dovolatele, že indosaci směnky bránilo prohlášení konkursu na jednu ze žalovaných.

Protože se dovolateli nepodařilo zpochybnit prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud dovolání usnesením bez jednání zamítl (§ 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2005

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu