29 Odo 577/2001Usnesení NS ze dne 04.12.2001

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 577/2001-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně I.M., a. s., proti žalovanému P. B., zast. L. E., advokátem o zaplacení 1,133.097,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 14 C 869/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. února 2001, čj. 14 C 869/2000-51 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. února 2001, čj. 14 C 869/2000-51, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. dubna 2001, čj. 14 C 869/2000-57, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti shora označenému rozsudku tohoto soudu, proto, že nebyl uhrazen soudní poplatek z odvolání.

Usnesení odvolacího soudu i v záhlaví označený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný dovoláním.

Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, a to v souladu s ustanovením bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu v tomto znění (dále jen „ o. s. ř.“).

Žalovaný výslovně podal dovolání i proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, není přípustné, neboť je nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Žalovaný procesně zavinil, že řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno a dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto. Žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněný ustanovením § 146 odst. 2, věty první, § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 4. prosince 2001

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu