29 Odo 511/2005Usnesení NS ze dne 24.05.2005

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 511/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) V. K., a 2) J. L., o zaplacení částky 67.360,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 130/2004, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2004, č.j. 25 Co 484/2004-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. prosince 2004, č.j. 25 Co 484/2004-73, potvrdil usnesení ze dne 2. září 2004, č.j. 5 C 130/2004-64, jímž Okresní soud Plzeň-sever zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. l zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), uzavíraje, že druhý žalovaný soudní poplatek splatný podáním odvolání nezaplatil ani v dodatečně stanovené lhůtě.

Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, v němž namítá, že soudní poplatek nezaplatil, protože si nebyl schopen vyzvednout poštovní zásilku se složenkou k úhradě. Žádá proto znovu o zaslání složenky na zaplacení soudního poplatku a „obnovení“ řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, není podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání však usnesením „ve věci samé“ není (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání druhého žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni, podle obsahu spisu, v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. května 2005

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu