29 Odo 226/2001Usnesení NS ze dne 21.06.2001

29 Odo 226/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J.V., a B) L.V, proti žalovaným 1) L.G., 2) Z.d.Ž., o určení neplatnosti smlouvy o vyrovnání transformačních a restitučních nároků, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 312/96, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. listopadu 2000, čj. 12 Co 664/99-69, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 2.3.1999, čj. 11 C 312/96-35, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. 8. 1999, čj. 11 C 312/96-40, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy o vyrovnání transformačních a restitučních nároků.

Žalobci zastoupeni advokátem podali proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu a soudy věc nesprávně právně posoudily. Odkazují přitom, pokud jde o přípustnost dovolání, na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále též jen „o. s. ř.\").

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001, uplatní se v dané věci právě občanský soudní řád ve znění účinném před uvedeným datem.

Dovolání není přípustné.

Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení § 239 o. s. ř.

O případ podřaditelný ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek okresního soudu je prvním rozsudkem okresního soudu ve věci.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. a je tedy třeba posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však účastníci návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle § 239 odst. 2 o. s. ř., nepodali.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobci, kteří z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu těchto nákladů právo a žalovaným v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. června 2001

JUDr. Ivana Štenglová,v. r.

předsedkyně senátu