29 Odo 186/2003Usnesení NS ze dne 24.06.2003

NEJVYŠŚÍ SOUD

ČESKÁ REPUBLIKA

29 Odo 186/2003-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobce Č. C., spol. s r.o., zastoupeného Mgr. M. Ř., advokátem, proti žalovanému 1) K. B., zastoupenému JUDr. E. H., advokátkou, a žalovanému 2) J. B., o zaplacení částky 231.134,69 Kč s příslušenstvím, vedené Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 388/2001, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2002, čj. 29 Co 528/2002-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rakovníku svým rozsudkem Rakovníku ze dne 26. června 2002, čj. 6 C 388/2001-59, zastavil řízení, co do částky 25.000,- Kč (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozhodnutí 206.137,60 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a ve stejné lhůtě též společně a nerozdílně náklady řízení (výrok III.).

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný 2) odvolání, avšak jen do výroků II. a III. a pouze pokud šlo o lhůtu k plnění.

Výše uvedeným usnesením odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, ve kterém namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatňuje tak dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Pokud jde o přípustnost dovolání odkazuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby rozhodnutí obou soudů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií, jež se pojí s povahou napadaného rozhodnutí. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn /ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř./ dovolání, jež je objektivně přípustné, podat.

V tomto případě existuje mezi oběma žalovanými samostatné společenství dle § 91 odst. 1 o. s. ř. Pro toto procesní společenství je charakteristické, že každý z účastníků jedná sám za sebe a jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních účastníků žádný vliv. Aplikujeme-li toto na konkrétní situaci žalovaných, je třeba vyvodit závěr, že odvolání podané žalovaným 2) má procesní následky pouze pro něj samotného. To platí tím více, že odvolání podané žalovaným 2) směřovalo pouze do pariční lhůty (lhůty k plnění).

Vzhledem k výše uvedenému, dospěl dovolací soud k závěru, že žalovaný 1) není subjektivně způsobilý k podání dovolání, neboť nebyl účastníkem odvolacího řízení. Proto dovolací soud dovolání žalovaného 1) podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný 1) nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. června 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu