29 Odo 1169/2003Rozsudek NS ze dne 29.07.2004

29 Odo 1169/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně D., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému A. P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 653.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 742/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2003, č.j. 25 Co 226/2003-340, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2003, č.j. 25 Co 226/2003-340, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 6. února 2003, č.j. 3 C 742/97-315, se ve výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 153.804,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 12. listopadu 1997 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 6. února 2003, č.j. 3 C 742/97-315, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 153.804,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 12. listopadu 1997 do zaplacení (výrok I.), žalobu na zaplacení částky 499.196,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. srpna 1997 do zaplacení a 18 % úroku z prodlení z částky 153.804,- Kč od 1. srpna 1997 do 11. listopadu 1997 zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (výroky III., IV. a V.).

V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že 13. února 1996 byla mezi žalobkyní (zhotovitelkou) a žalovaným (objednatelem) uzavřena smlouva o dílo podle ustanovení § 536 obchodního zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovaného provést dílo - novostavbu rodinného domu v N. S. na parcele č. 1068/11 za dohodnutou cenu 1,999.490,- Kč. Žalobkyně stavbu nedokončila, ale nad rámec dohodnuté ceny díla žalovanému dodala okna a dveře v hodnotě 153.804,- Kč. V rozsahu tohoto plnění, tj. pokud jde o vstupní dveře a okna, žalobkyně plnila bez právního důvodu, když šlo o dodávku nad rámec dohodnuté ceny díla, přičemž o toto plnění se žalovaný bezdůvodně obohatil. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 499.196,- Kč s příslušenstvím požadované z titulu dodatku ceny díla soud prvního stupně žalobu zamítl, když žalobkyně dosud dílo řádně nepředala a neprovedla konečné vyúčtování.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. srpna 2003, č.j. 25 Co 226/2003-340, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil (první výrok), odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku vzhledem k zpětvzetí odvolání zastavil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud především odkázal na skutková zjištění a skutkové závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že nadále setrvává na právním názoru vysloveném v předchozích kasačních usneseních, podle kterého byla „platně uzavřena smlouva o dílo s cenou díla 1,999.490,- Kč“, s tím, že v dosud zaplacené částce 1,500.000,- Kč „nemohla být zaplacena dodávka oken a dveří, neboť ta byla provedena mimo uzavřenou smlouvu o dílo“.

Podle odvolacího soudu se účastníci „jasně“ dohodli, že do smluvené ceny díla není mimo jiné zahrnuta cena oken a dveří, přičemž ve smlouvě chybí rovněž ujednání dokdy budou okna a dveře dodány, a nejsou sjednány žádné podmínky jejich montáže. Odvolací soud proto setrval na názoru, že plněním dodávky oken a dveří se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť přijal plnění bez právního důvodu.

Co do výše bezdůvodného obohacení se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, který vyšel ze znaleckého posudku, v němž byla hodnota žalobkyní dodaných oken a dveří vyčíslena částkou 153.804,- Kč.

K námitce žalovaného, že nebyl poučen o změně právní kvalifikace uplatněného nároku podle ustanovení § 118a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně svou poučovací povinnost splnil při ústním jednání 30. ledna 2003.

Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, podal žalovaný dovolání, odvozuje jeho přípustnost z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel poukazuje na skutečnost, že žalobkyně podáním ze dne 6. dubna 2000 upravila původní žalobní požadavek do alternativní podoby, když žádala přisouzení buď částky 653.000,- Kč s příslušenstvím anebo částky 308.220,- Kč s příslušenstvím, kterážto změna byla soudem prvního stupně 14. září 2003 připuštěna. Takový požadavek sám odvolací soud považoval za neurčitý, přičemž - podle názoru dovolatele - na základě takto formulovaného petitu nemohlo být žalobkyni ničeho přisouzeno. Odvolací soud rovněž pochybil, když zrušil předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. listopadu 2001, č.j. 3 C 742/97-220, v situaci, kdy odvolání žalobkyně nesplňovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř. a o tyto náležitosti nebylo doplněno ani ve lhůtě pro podání odvolání.

Dále dovolatel zpochybnil úplnost poučení, jehož se mu dostalo od soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., jelikož nebyl poučen o tom, že soud nemá za prokázáno jeho tvrzení, že „cenu“ stavebního materiálu (oken a dveří) uhradil v rámci předchozích plateb.

Existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. dovolatel spatřuje v nesprávném skutkovém závěru soudů obou stupňů, že dodávka stavebnin (oken a dveří) nebyla dohodnuta ve smlouvě o dílo. V této souvislosti odkazuje na ujednání obsažené v oddílu III., bodu 3, písmenu b) smlouvy, v němž si strany ohledně způsobu úhrady tohoto plnění sjednaly jiný režim, než který platil pro ostatní dodávky materiálu a prací, když hodnotu této dodávky nezahrnuly do sjednané ceny díla, nýbrž se dohodly, že dodávka oken a dveří bude zaplacena samostatně „podle skutečnosti“.

Od tohoto nesprávného skutkového závěru se pak odvíjí rovněž nesprávné právní posouzení uplatněného nátoku v této části (jako plnění bez právního důvodu), když i v této části šlo o dodávku, se kterou smlouva o dílo výslovně počítala jako se součástí „celkového plnění“. I pro případ, že by plněním žalobkyně v tomto rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, dovolatel zdůrazňuje, že výši takto vzniklého bezdůvodného obohacení nelze určit v rozsahu „ceny“ dodaného zboží, nýbrž jako částku představující zhodnocení věci (nemovitosti) „žalobce“ (správně žalovaného), do níž byla tato „dodávka“ zabudována.

Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 1995, sp. zn. Odon 30/94/Fa, dovolatel dále zpochybňuje možnost odvolacího soudu přiznat požadovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, i když byla uplatněna „z titulu porušení smluvního závazku“.

Proto dovolatel požaduje, aby rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném, a v témže rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno.

Žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.

Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je naplněn dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Tento dovolací důvod se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu.

Námitka, že se nestala okolnost, kterou měl soud dokazováním již zjištěnou, není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jestliže dovolatel současně nezpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně netvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. (shodně srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jak je zřejmé z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (i rozsudku soudu prvního stupně), odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že do smluvené ceny díla není mimo jiné zahrnuta cena oken a dveří a ve smlouvě chybí ujednání, dokdy budou okna a dveře dodány a nejsou sjednány ani žádné podmínky montáže. Odvolací soud rovněž odkázal na skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně, podle nichž žalobkyně nad rámec dohodnuté ceny díla dodala žalovanému vstupní dveře a okna (srov. nesporná prohlášení účastníků a skutková zjištění učiněná ze smlouvy o dílo z 13. února 1996).

Skutkové zjištění, podle něhož ve smlouvě o dílo nebyla do ceny díla zahrnuta dodávka vstupních dveří a oken, nevypovídá nic o tom, zda taková dodávka (popř. i montáž) byla součástí závazku žalobkyně k provedení díla dle smlouvy z 13. února 1996, přičemž na rozsah povinností žalobkyně převzatých smlouvou o dílo nelze usuzovat ani z absence ujednání o době dodání oken a dveří a podmínkách jejich montáže.

Dospěl-li odvolací soud na základě tohoto skutkového zjištění, vztahujícího se ke konstrukci ceny díla, ke skutkovému závěru, podle něhož dodání dveří a oken nebylo povinností žalobkyně dle smlouvy o dílo, nemá tento jeho závěr v podstatné části oporu v provedeném dokazování, když je založen na skutečnostech, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. tak byl dovolatelem uplatněn právem.

Nelze-li vzhledem k soudy obou stupňů doposud učiněným skutkovým zjištěním považovat za správný skutkový závěr, že dodávka dveří a oken nebyla předmětem závazku žalobkyně dle smlouvy o dílo, neobstojí ani z tohoto závěru vycházející právní posouzení uplatněného požadavku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu, v důsledku čehož je naplněn i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalšími dovolatelem uplatněnými dovolacími důvody, rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném a v závislých výrocích o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud ve stejném rozsahu i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

V další fázi řízení bude nezbytné, aby se soud prvního stupně především vypořádal s otázkou rozsahu povinností, jež byly pro žalobkyni vymezeny smlouvou o dílo (srov. odkaz na projektovou dokumentaci obsažený v jejím oddíle II), případnými dodatky k této smlouvě či jinými dohodami účastníků, když teprve na základě v tomto směru učiněného závěru bude možno žalobkyní uplatněný nárok právně kvalifikovat a posoudit jeho důvodnost.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. července 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu