29 NSCR 4/2019Usnesení NS ze dne 31.08.2020

KSPH 64 INS XY

29 NSČR 4/2019-A-66

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka I. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, 1 VSPH XY, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 31. května 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl společný návrh manželů (dlužníka I. J. a jeho manželky S. J.) na povolení oddlužení ze dne 28. dubna 2017 (A-35).

[2] Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 390 odst. 1 a 3 a § 394a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že předmětný návrh byl podán opožděně (po uplynutí lhůty určené jeho usnesením ze dne 29. listopadu 2016, č. j. KSPH 64 INS XY).

[3] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. října 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

[4] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 83 a § 390 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona a z ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že společný návrh manželů na povolení oddlužení byl v dané věci vskutku podán opožděně, uzavíraje, že lhůta k podání takového návrhu začala dlužníku běžet 9. prosince 2016 (v den následující po dni, kdy mu insolvenční soud doručil insolvenční návrh s příslušným poučením) a její poslední den připadl na pondělí 9. ledna 2017. Prominutí zmeškání lhůty pak v insolvenčním řízení není přípustné.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky č. 1 a 2), jakož i na vyřešení právní otázky (otázka č. 3), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o tyto otázky:

1/ Může začít běžet lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení, aniž byl dlužník o možnosti takový návrh podat řádně poučen ve smyslu ustanovení § 390 odst. 1 insolvenčního zákona?

2/ Je odvolací soud povinen vypořádat se v odůvodnění svého rozhodnutí se všemi odvolacími námitkami?

3/ Je soud povinen vypořádat se v rozhodnutí se všemi důkazními návrhy a navržené důkazy buď provést, nebo řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč je neprovedl?

[6] Dovolatel namítá (opět poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[7] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá k otázce č. 1, že o možnosti podat společný návrh manželů na povolení oddlužení nebyl řádně poučen. V návaznosti na řečené pak dovolatel ve spojení s otázkou č. 2 odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně reagoval na jeho obsáhlé námitky, a že výzvu k podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení mu insolvenční soud (prostřednictvím datové schránky) vůbec nezaslal (ač potvrzení o dodání a doručení do datové schránky deklaruje opak). Potud ve vazbě na otázku č. 3 namítá, že insolvenční soud neprovedl žádný z důkazů, který navrhoval provést k prokázání skutečného stavu příloh datové zprávy, aniž tuto nečinnost odůvodnil a odvolací soud též nezjednal nápravu.

[8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[9] Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení otázek souvisejících s průkazem opaku toho, co dokládá potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, jde o věc v insolvenčních souvislostech neřešenou.

[10] U přípustného dovolání přihlíží Nejvyšší soud z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) též k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právě takovou vadou je postiženo i řízení v dané věci.

[11] Již v důvodech usnesení ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněného pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2010“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], Nejvyšší soud vysvětlil, že:

1/ Samotný návrh na povolení oddlužení není ani při dodržení všech požadavků kladených insolvenčním zákonem na jeho obsah podáním způsobilým zahájit insolvenční řízení (tím je pouze obsahově řádný a náležitě podepsaný insolvenční návrh).

2/ Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem.

3/ Má-li insolvenční návrh nedostatky, pro které nelze pokračovat v insolvenčním řízení tímto návrhem zahájeném, insolvenční soud jej odmítne podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Takové rozhodnutí (usnesení) insolvenčního soudu je rozhodnutím, jímž se insolvenční řízení končí, takže je bezpředmětné zabývat se (z hlediska možných vad nebo včasnosti) návrhem na povolení oddlužení, který dlužník podal souběžně s tímto insolvenčním návrhem. Rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku [jímž je u oddlužení rozhodnutí o povolení oddlužení (srov. § 4 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona)] totiž může být vydáno, jen bylo-li již vydáno rozhodnutí o (dlužníkově) úpadku ve smyslu § 136 insolvenčního zákona.

[12] K závěrům formulovaným v R 88/2010 ohledně „návrhu na povolení oddlužení“ se Nejvyšší soud výslovně přihlásil (pro poměry insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014) také ve vztahu ke „společnému návrhu manželů na povolení oddlužení“ ve smyslu § 394a insolvenčního zákona; učinil tak v usneseních ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3107/2015 a sp. zn. 29 Cdo 3108/2015 (srov. odstavce [8] až [10] těchto usnesení).

[13] Rozhodnutí obou soudů jsou s těmito závěry ve zjevném rozporu. Insolvenční soud nesprávně rozhodl o společném návrhu dlužníka a jeho manželky na povolení oddlužení (tedy o způsobu řešení úpadku), aniž předtím nebo současně rozhodl o tom, zda dlužník v úpadku je (nerozhodl o insolvenčním návrhu věřitele). Odvolací soud pak tuto hrubou procesní chybu ponechal bez povšimnutí (nezjednal nápravu).

[14] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

[15] Jakkoli je předčasné zabývat se včasností společného návrhu manželů na povolení oddlužení, dokud insolvenční soud nerozhodne o úpadku dlužníka, Nejvyšší soud uvádí, že pokládá za samozřejmé, že tam, kde účastník nabízí soudu důkazy k prokázání opaku toho, co deklaruje potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, je soud povinen v rozhodnutí založeném na správnosti takového potvrzení vysvětlit, proč takové šetření (nejde o dokazování) neprovedl, stejně jako v případě, kdy neprovede důkazy navržené k prokázání skutkového stavu věci. K rozdílu mezi dokazováním a šetřením srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[16] Ustálenou judikaturou týkající se neprovedených důkazních návrhů (použitelnou i v poměrech důkazních návrhů k šetření o podmínkách doručení soudních písemností) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (nálezy jsou dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu).

[17] Nejvyšší soud závěrem uvádí, že závažnost procesní vady popsané v odstavci [13] je stejná na úrovni insolvenčního soudu i na úrovni odvolacího soudu. Chybné rozhodnutí o společném návrhu manželů na povolení oddlužení však stále nevylučovalo rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitele. Insolvenční soud však po rozhodnutí odvolacího soudu zcela nepochopitelně pokládal věc za definitivně ukončenou (po předložení dovolání Nejvyššímu soudu již ve věci neučinil žádný procesní úkon) a věc, v níž (jak opět zdůrazněno) dosud nebylo rozhodnuto o insolvenčním návrhu věřitele, je na webových stránkách insolvenčního rejstříku (i ve vnitřním systému insolvenčního rejstříku, dostupném soudům) vykazována (veřejnosti prezentována) jako pravomocně skončená (jako by v ní neplatily účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení), což je stav, který musí být neprodleně napraven.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu