29 NSCR 116/2020Usnesení NS ze dne 15.12.2020

KSPH 60 INS 3999/2019

29 NSČR 116/2020-B-63

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka G. A. M. HEAT spol. s r. o., se sídlem v Trhovém Štěpánově 346, PSČ 257 63, identifikační číslo osoby 14 79 94 56, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 3999/2019, o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, PSČ 147 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 1 VSPH 894/2020-B-47, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 1 VSPH 894/2020-B-47, k odvolání dlužníka potvrdil usnesení ze dne 5. května 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019-B-34, jímž Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právních otázek, týkajících se výkladu ustanovení § 94 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.

Dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud k projednání jeho odvolání [v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 14/2011“)] nenařídil jednání, aniž by mu to umožňovala některá z výjimek uvedená v ustanovení § 94 odst. 2 insolvenčního zákona. Odňal tak dlužníku možnost jednat před soudem a zatížil řízení „zmatečností“ podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

Dále dovolatel poukazuje na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2020, č. j. KSPH 60 INS 3999/2019, 4 VSPH 67/2020-A-122 [jde o usnesení, jímž odvolací soud (mimo jiné) zrušil v pořadí první rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení], s tím, že v dovoláním napadeném usnesení se odvolací soud odchýlil od svého předchozího právního názoru, podle něhož z obsahu spisu neplyne, že by byl dlužník vyloučen z řešení úpadku reorganizací. Přitom právní otázka, zda odvolací soud může „nerespektovat“ svůj vlastní právní názor dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (podle jeho názoru) řešena.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání dlužníka, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že výhradou, podle níž odvolací soud k projednání odvolání (nesprávně) nenařídil jednání, dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

Ustanovení § 241a o. s. ř. však jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje jako způsobilý dovolací důvod tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelem tvrzená zmatečnostní vada řízení tedy nemůže být způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání.

K tomu srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu v aktuálním znění (jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Navíc dovolatelem vytýkaný postup odvolacího soudu, který rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka bez nařízení jednání, vycházeje z usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužníka [viz protokol o schůzi věřitelů ze dne 30. dubna 2020 (B-30)], je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 34/2014“), ve spojení s další judikaturou Nejvyššího soudu zmíněnou v jeho důvodech.

Přitom závěry obsažené v R 34/2014 se prosadí i v dané věci, když ustanovení § 94 insolvenčního zákona nedoznalo od 1. ledna 2008 žádných změn a změna ustanovení § 150 insolvenčního zákona (účinná od 1. ledna 2014) neměla vliv na použitelnost výše citované judikatury v poměrech této věci.

Poukaz dovolatele na R 14/2011 je neopodstatněný, když závěry v něm obsažené k výkladu ustanovení § 94 insolvenčního zákona se vztahují k rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu, nikoli o způsobu řešení úpadku dlužníka.

Konečně, k možnosti odvolacího soudu změnit dříve zastávaný právní názor, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněném pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 12. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu