29 ICdo 143/2020Usnesení NS ze dne 25.11.2020

KSOS 40 INS 12656/2018

9 ICm 1164/2019

29 ICdo 143/2020-120

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Lanua CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Na křečku 365/5, PSČ 109 00, identifikační číslo osoby 03873692, proti žalovanému KOPPA, v. o. s., se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578, jako insolvenčnímu správci dlužníka MERKO CZ, a. s., o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 ICm 1164/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MERKO CZ, a. s., se sídlem v Ostravě - Hrabové, U Řeky 600, PSČ 720 00, identifikační číslo osoby 25364642, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 12656/2018, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Petrem Hampelem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Ostravě, Bohumínská 1227/98, PSČ 710 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. června 2020, č. j. 9 ICm 1164/2019, 13 VSOL 243/2020-102 (KSOS 40 INS 12656/2018), takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 21. ledna 2020, č. j. 9 ICm 1164/2019-82, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Připustil změnu žaloby podle podání žalobce (Lanua CZ, s. r. o.), jež mu došlo 7. května 2019 (bod I. výroku).

2/ Připustil, aby do řízení na straně žalovaného (KOPPA, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka MERKO CZ, a. s.) přistoupil jako další účastník dlužník (bod II. výroku).

[2] K odvolání dlužníka (proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu), Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. června 2020, č. j. 9 ICm 1164/2019, 13 VSOL 243/2020-102 (KSOS 40 INS 12656/2018), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a i když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] V posouzení přípustnosti přistoupení dalšího žalovaného do řízení (dle § 92 odst. 1 o. s. ř.) je (totiž) napadené rozhodnutí (oproti mínění dovolatele) v souladu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněném pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněném pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z nichž výslovně vychází), jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 25/2013.

[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu