29 Cdo 91/2020Usnesení NS ze dne 22.01.2020

29 Cdo 91/2020-73

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce J. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. 2 Ko 49/2015-61, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 16/2015, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2019, č. j. Ncp 425/2019-67, takto:

Řízení o „dovolání“ se zastavuje.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 22. září 2015, č. j. 2 Ko 49/2015-61, odmítl Vrchní soud v Praze odvolání úpadce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č. j. 52 K 92/87-46-54.

[2] Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2015 podal úpadce 23. prosince 2015 žalobu pro zmatečnost. V řízení o žalobě pro zmatečnost pak Vrchní soud v Praze jako nadřízený soud usnesením ze dne 9. července 2019, č. j. Ncp 425/2019-67, určil, že k projednání a rozhodnutí věci je v prvním stupni příslušný Městský soud v Praze.

[3] Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2019 podal úpadce „dovolání“.

[4] Žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v rámci konkursního řízení vedeného na majetek úpadce podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Jako pro mimořádný opravný prostředek (jímž je) proti rozhodnutí vydanému v konkursním řízení [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2006, pod číslem 147, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005; usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu], tedy i pro řízení o takové žalobě pro zmatečnost platí ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Podle tohoto ustanovení se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (před 1. lednem 2008) použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007 je rozhodný i pro řízení v této věci.

[5] Rozhoduje-li vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2004, pod číslem 149) [jde o usnesení, jehož závěry musí být úpadci známy, jelikož bylo vydáno v jeho konkursní věci k jím podanému „opravnému prostředku“]. Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu přitom občanský soudní řád neupravuje.

[6] Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. ledna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu