29 Cdo 3859/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2021

29 Cdo 3859/2020-587

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, PSČ 301 00, proti žalovanému MEIXNER & HANUŠ a. s. Czech republic, se sídlem v Praze 2, Francouzská 172, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25259431, zastoupenému JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 449/11, PSČ 140 00, o náhradu škody ve výši 47 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 161/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č. j. 15 Cmo 7/2020-548, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:

Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č. j. 15 Cmo 7/2020-548, se zamítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 6. března 2020, č. j. 76 Cm 161/2019-526, Krajský soud v Praze:

[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. H.) domáhal po žalovaném (MEIXNER & HANUŠ a. s. Czech republic) zaplacení částky 47 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. června 2016 do zaplacení (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 227 424 Kč (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem:

[1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok).

[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 153 428 Kč (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že částka přiznaná žalovanému na náhradě nákladů dosavadního řízení činí 1 430 852 Kč. Jde o značnou částku, jejíž úhradou by dovolateli mohla vzniknout závažná finanční újma. Zdůraznil, že proti němu vedené insolvenční řízení (zahájené na návrh žalovaného) „se chýlí k závěru“ a že „v reorganizačním plánu je počítáno s úhradou oprávněných pohledávek za majetkovou podstatou, nicméně kdyby se posléze tyto pohledávky ukázaly neoprávněnými, musel by zaplacené částky kompenzovat ostatním věřitelům ze svého“.

4. Žalovaný považuje návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku za nedůvodný. Nesouhlasí s názorem dovolatele, že zaplacení náhrady nákladů řízení představuje závažnou újmu. Upřesňuje, že původní insolvenční řízení žalobce skončilo, reorganizace nebyla úspěšná a nové insolvenční řízení žalobce bylo zahájeno dne 9. prosince 2020.

5. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného rozsudku (1. října 2020) je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

6. Podle ustanovení § 243 písm. a/ o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

7. Vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž dovolání je (může být) přípustné (subjektivně i objektivně). Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (jehož závěrů se R 144/2018 výslovně dovolává). Tato podmínka pak není splněna ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku o nákladech řízení, jakož i ve vztahu k té části dovolání, kterou dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve druhém výroku (o nákladech odvolacího řízení). Potud totiž přípustnost dovolání (podle ustanovení § 237 o. s. ř., jež jediné přichází v úvahu) vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

8. Jedním z předpokladů, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz opět R 144/2018 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016), je i to, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu lze (případně též ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Z tohoto pohledu u výroku pod bodem I., jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 47 000 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, nepřichází v úvahu výkon rozhodnutí nebo exekuce a tudíž ani odklad vykonatelnosti. Totéž platí pro první výrok rozsudku v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu I. výroku.

9. Jelikož důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z dovoláním napadených výroků, zamítl dovolatelův návrh jako celek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 3. 2021

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu