29 Cdo 140/2015Usnesení NS ze dne 12.02.2015

29 Cdo 140/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) S. L. a b) Ing. J. L., společně zastoupených Mgr. Rudolfem Šimonem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 961/25, PSČ 110 00, za účasti Družstva Sochorova 5, se sídlem v Praze 7, pplk. Sochora 5/435, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 62408577, zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 109/2007, o dovolání Družstva Sochorova 5 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2014, č. j. 7 Cmo 47/2013-340, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2012, č. j. 75 Cm 109/2007-288, určil, že navrhovatelé jsou členy Družstva Sochorova 5 (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání družstva potvrdil ve výroku I. usnesení soudu prvního stupně, ve výroku II. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení přiznané navrhovatelům, jinak je potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Dovolání družstva proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; tou částí prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byl zčásti změněn a zčásti potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a druhým výrokem usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení se dovolací soud proto nezabýval.

Námitka dovolatele, podle níž navrhovatelům členství v družstvu nikdy nevzniklo z důvodu neuhrazení podílu na kupní ceně domu ve vlastnictví družstva, dovolání přípustným nečiní, neboť výklad obsahu stanov družstva učiněný odvolacím soudem (podle něhož zaplacení podílu na kupní ceně domu nebylo podmínkou vzniku členství v družstvu) je v souladu s výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (který je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná – na webových stránkách Nejvyššího soudu), či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, kterou dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož proces vyloučení manželů (společných členů družstva) z družstva, může být završen jedině tehdy, je-li rozhodnutí o vyloučení manželů (společných členů družstva) z družstva písemně oznámeno oběma manželům. Tento závěr odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že společné členství manželů v bytovém družstvu je členstvím jediným, z něhož jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Má-li zaniknout společné členství manželů v bytovém družstvu vyloučením, musí proto rozhodnutí družstva o vyloučení směřovat vůči oběma manželům (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2042/2011; k postavení manželů – společných členů družstva srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 706/2004, uveřejněného pod číslem 79/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4271/2013).

Tvrdí-li dovolatel, že oznámení o vyloučení z družstva bylo doručeno navrhovatelce a), zpochybňuje tím skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož se do dispoziční sféry navrhovatelky a) mohlo dostat pouze oznámení o rozhodnutí o vyloučení určené a adresované navrhovateli b). K tomu dovolatel nemá (s účinností od 1. ledna 2013) k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

A konečně, taktéž i (dovoláním napadený) závěr odvolacího soudu, podle něhož právo domáhat se určení členství v družstvu návrhem podle § 80 písm. c) o. s. ř. se nepromlčuje, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. Z té se podává, že má-li vyloučený člen družstva za to, že jeho členství v družstvu dosud řádným způsobem ukončeno nebylo [ať již proto, že mu rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení nebylo řádně doručeno nebo z jiných příčin (…)], má možnost vyjasnit své právní postavení (má-li na tom naléhavý právní zájem) vůči družstvu návrhem o určení, že jeho členství v družstvu nadále trvá (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004). Tvrdí-li, že je členem družstva, má přitom za situace, kdy s ním družstvo jako se svým členem nejedná, naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012). Závěr, podle něhož se právo na určení členství nepromlčuje, plyne ostatně i ze znění (odvolacím soudem citovaného) § 387 odst. 2 obch. zák., podle něhož promlčení podléhají (pouze) práva ze závazkových vztahů.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2015

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu