29 Cdo 1127/2013Usnesení NS ze dne 10.03.2015

29 Cdo 1127/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele R. M., zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13 PSČ 120 00, za účasti společnosti Interhotel Olympik, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 615/138, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 45272271, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 63/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2012, č. j. 14 Cmo 139/2011-455, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2012, č. j. 14 Cmo 139/2011-455, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 17. prosince 2010, č. j. 4 Cm 63/2008-410, Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Interhotel Olympik, a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 4. dubna 2005, jímž bylo rozhodnuto pod bodem 7 pořadu jednání o přeměně podoby akcií vydaných společností ze zaknihované podoby na listinnou (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Jde přitom již o druhá rozhodnutí soudů obou stupňů ve věci samé. Rozsudek ze dne 2. prosince 2005, č. j. 4 Cm 80/2005-170, jímž Městský soud v Praze rozhodl o návrhu tak, že se neplatnost napadeného usnesení valné hromady nevyslovuje, změnil (k odvolání navrhovatele) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2006, č. j. 14 Cmo 161/2006-214, tak, že návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady zamítl. Obě rozhodnutí zrušil Nejvyšší soud (k dovolání navrhovatele) usnesením ze dne 26. března 2008, č. j. 29 Cdo 773/2007-244 (veřejnosti dostupném, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud vyšel (v usnesení ze dne 5. listopadu 2012, č. j. 14 Cmo 139/2011-455) z toho, že:

1) Akcie společnosti byly obchodovány na oficiálním trhu organizovaném společností RM-SYSTÉM, a. s.

2) Valná hromada společnosti rozhodla dne 4. dubna 2005 o změně stanov společnosti, „a to změně podoby akcií ze zaknihované na listinnou“.

3) RM-SYSTÉM, a. s. rozhodl dne 21. dubna 2005 o vyloučení akcií společnosti z obchodování na oficiálním trhu, neboť pro obchodování s listinnými cennými papíry nemá vybudováno zázemí.

4) Společnost vyčíslila úspory dosažené tím, že po přeměně podoby akcií již není třeba platit za služby Střediska cenných papírů, na částku 5.730.000 Kč až 7.131.231 Kč.

Na takto ustaveném základu odvolací soud – maje za to, že „prvotní předestřenou otázkou je, zda pro rozhodnutí valné hromady o přeměně podoby akcií zde je či není velmi vážný důvod“ – vysvětlil, že „v každém případě obcházení zákona je vždy nutno pečlivě posoudit, zda jde o zakázané chování in fraudem legis, nebo chování mlčky dovolené podle zásady, že vše je dovoleno, co není zakázáno. Aby mohl být učiněn závěr o obcházení ustanovení § 186a“ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), „potom by muselo být prokázáno, že společnost přistoupila ke změně podoby akcií právě se záměrem, aby se vyhnula povinnosti vyplývající z rozhodnutí o vyřazení akcií z obchodování na oficiálním trhu“. Odvolací soud uzavřel, že takové skutečnosti prokázány nebyly, naopak „zcela obstojí důvod mnohamilionové úspory prostředků, který se ve světle zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu jeví jako důvod velmi vážný“ pro přijetí napadeného usnesení valné hromady.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v kasačním rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 773/2007). Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou zde velmi vážné důvody pro rozhodnutí o změně podoby akcií, aniž by bylo současně přijato rozhodnutí podle § 186a obch. zák., považuje za nesprávný. Zdůrazňuje, že úspora nákladů je důvodem pro každou přeměnu podoby akcií, bez ohledu na to, zda jsou akcie společnosti kótované. Jakkoliv jde o důvod pochopitelný, není možné podle něj rozlišit, zda byl přijetím napadeného usnesení valné hromady obejit zákon.

Jestliže společnost nerozhodla o zrušení registrace akcií (vyřazení z obchodování na oficiálním trhu), ale přesto k vyřazení z obchodování došlo v důsledku rozhodnutí valné hromady o přeměně podoby, jde o obcházení zákona, které není možné omlouvat ani úsporou nákladů. Stejné úspory by totiž společnost dosáhla i při splnění povinnosti dle § 186a obch. zák.

Dovolatel – poukazuje na judikaturu německého Spolkového soudního dvora – dovozuje, že vyřazením z oficiálního trhu bez splnění povinností dle § 186a obch. zák. bylo zasaženo do jeho ústavou chráněného práva vlastnit majetek (článek 11 Listiny základních práv a svobod).

Společnost považuje napadené rozhodnutí za správné a naopak dovolání za nepřípustné, maje za to, že dovolatel nevymezuje žádnou otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným. Poukazuje na to, že díky přeměně podoby ušetřila jak náklady na poplatky ve Středisku cenných papírů (resp. centrálním depozitáři), tak (zejména) na vedení účetnictví. Současně zdůrazňuje, že vyslovením neplatnosti napadeného usnesení valné hromady by došlo k zásahu do práv třetích osob, které v době po přijetí napadeného usnesení valné hromady nabyly akcie v listinné podobě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k posouzení otázky v rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu dosud neřešené, a to, zda úspora nákladů souvisejících s tím, že společnost vydala akcie v zaknihované podobě, opodstatňuje změnu podoby akcií ze zaknihovaných na listinné, aniž by bylo přijato rozhodnutí podle § 186a odst. 1 obch. zák., a to za situace, kdy listinné akcie nesplňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu.

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 773/2007, jímž zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů, mimo jiné uzavřel, že ze skutečnosti, že právní předpisy neukládají akciové společnosti s kótovanými zaknihovanými akciemi, aby spolu se změnou jejich podoby na listinnou rozhodla i o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu, nelze dovozovat, že usnesení valné hromady o změně podoby akcií ze zaknihované na listinnou nemůže být rozhodnutím směřujícím k obcházení ustanovení § 186a odst. 1 obch. zák. (a tedy rozhodnutím, za analogického použití § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatným).

Současně vysvětlil, že za rozhodnutí, kterým má dojít k obejití povinností stanovených v § 186a obch. zák. pro případ zrušení kótace účastnických cenných papírů, lze takové usnesení valné hromady považovat jen tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro takový postup rozhodnutím valné hromady nastolen stav, kdy akcie společnosti nebudou obchodovatelné na žádném z oficiálních trhů (např. za situace, kdy z rozhodnutí valné hromady o změně podoby akcií vyplyne, že akcie společnosti po změně podoby nesplňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním trhu). Aby bylo možno učinit závěr o tom, zda došlo k obejití zákona, je nutno zkoumat, nastal-li v důsledku rozhodnutí valné hromady takový stav, že listinné akcie společnosti není možné kótovat na žádném z oficiálních trhů. Je-li možno listinné akcie společnosti k obchodování na oficiálním trhu přijmout, ale k obchodování na takovém trhu přijaty dosud nebyly, nezakládá takový stav neplatnost usnesení valné hromady o změně podoby akcií, ale povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k přijetí akcií k obchodování na oficiálním trhu.

Jinak řečeno, není-li možné v důsledku usnesení valné hromady o přeměně podoby ze zaknihované na listinnou přijmout akcie společnosti k obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu, přestože před přijetím tohoto usnesení byly na oficiálním (regulovaném) trhu obchodovány, je nutné posuzovat, zda společnost měla velmi vážný důvod pro přeměnu podoby akcií bez současného rozhodnutí podle § 186a odst. 1 obch. zák. Není-li zde takového důvodu, platí, že usnesením valné hromady o přeměně podoby akcií došlo k obejití § 186a odst. 1 obch. zák.

Odvolacímu soudu lze vytknout, že posuzoval, zda společnost měla velmi vážné důvody pro přijetí napadeného usnesení, aniž nejprve zkoumal, zda listinné akcie vydané společností po přijetí napadeného usnesení valné hromady splňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu. Nijak se tudíž ani nevypořádal s tvrzeními dovolatele, podle kterých tomu tak není a společnosti byla tato skutečnost od počátku známa. Přitom teprve poté, bude-li zjištěno, že akcie společnosti vydané po přijetí napadeného rozhodnutí valné hromady nesplňují podmínky pro přijetí na oficiálním (regulovaném) trhu, má význam zkoumat, zda společnost měla pro přijetí napadeného usnesení valné hromady velmi vážný důvod ve výše popsaném smyslu.

Správným pak Nejvyšší soud neshledává ani závěr odvolacího soudu, podle něhož vážným důvodem pro přeměnu podoby akcií, pro který nelze napadené usnesení valné hromady považovat za obcházející zákon (§ 186a odst. 1 obch. zák.), je úspora nákladů souvisejících se zaknihovanými akciemi. Jak totiž přiléhavě zdůrazňuje dovolatel, této úspory by společnost dosáhla i tehdy, jestliže by spolu s usnesením o přeměně podoby akcií přijala i rozhodnutí o vyřazení akcií z obchodování na oficiálním trhu podle § 186a odst. 1 obch. zák. a splnila povinnost učinit veřejný návrh smlouvy podle označeného ustanovení.

Úspora nákladů tudíž není důvodem opodstatňujícím přeměnu podoby akcií, v jejímž důsledku akcie (nově vydané v listinné podobě) nesplňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu a jsou z tohoto důvodu vyřazeny z obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu, aniž by současně společnost rozhodla o vyřazení akcií z obchodování na oficiálním (regulovaném) trhu podle § 186a odst. 1 obch. zák. Jinými slovy ze skutečnosti, že společnost v důsledku přeměny podoby akcií ze zaknihovaných na listinné ušetří náklady související se zaknihovanými cennými papíry, nelze usuzovat, že usnesení o přeměně podoby akcií není neplatné pro obcházení § 186a odst. 1 obch. zák.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2015

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu