28 Nd 84/2020Usnesení NS ze dne 10.03.2020

28 Nd 84/2020-17

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněné: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, identifikační číslo osoby: 000 05 886, se sídlem v Praze 9 – Vysočany, Sokolovská 42/217, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti povinnému: O. B., narozený XY, naposledy bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 724/2019, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne, takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 724/2019 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Odůvodnění:

Oprávněná podala k rukám JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy, se sídlem v Klatovech, Za Beránkem 836, exekuční návrh pro vymožení pohledávky v částce 1 500 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu – vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 5. 2019, č. j. 35 C 1077/2019-14. Soudní exekutor následně požádal Obvodní soud pro Prahu 5 o pověření a nařízení exekuce.

Usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 33 EXE 724/2019-14, Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne (§ 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že chybí podmínky pro určení místní příslušnosti.

Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení § 45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

V daném případě nelze určit místně příslušný soud ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani místo pobytu podle druhu pobytu cizince na území České republiky a není známo ani místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.

V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že danou exekuční věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo řízení zahájeno.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 3. 2020

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu