27 Cdo 739/2019Usnesení NS ze dne 15.04.2020

27 Cdo 739/2019-61

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované 1) A. Š., narozené XY, a žalovanému 2) L. Š., narozenému XY, oběma bytem XY, o vydání pozemku a o přístupu na pozemek, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 520/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, č. j. 24 Co 18/2015-28, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 12. 1. 2012, č. j. 5 C 520/94-481, zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 2010, č. j. 5 C 520/94-436, pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2012, č. j. 24 Co 154/2012-490, k odvolání žalobce označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 154/2012-490 podal žalobce dovolání, přičemž zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

[4] Obě žádosti žalobce zamítl Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. Nc 2132/2014-22, a Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 1. 2015, č. j. 24 Co 18/2015-28, toto rozhodnutí potvrdil.

[5] Označené rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dne 2. 6. 2015 dalším dovoláním; součástí jeho podání byl rovněž i návrh na osvobození od placení soudních poplatků za dovolací řízení, jakož i žádost, aby mu soud ustanovil pro toto dovolací řízení zástupce z řad advokátů. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

[6] Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

[7] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

[8] Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

[9] Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

[10] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.

[12] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[13] Soudy nižších stupňů opakovaně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu posuzovaly žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů. Postup žalobce, který svými podáními znovu a znovu žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, jež ustavičně zahajuje ve snaze napadnout předešlé rozhodnutí odvolacího soudu, který na základě řádného zdůvodnění zamítl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, je zjevným zneužíváním procesních institutů, jež vede k neukončenému řetězci nadbytečného a neúčelného rozhodování, pro žalobce končícího vždy s negativním výsledkem (srov. např. též usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 7. 2014, č. j. Nc 1069/2009-125, potvrzené usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2014, č. j. 24 Co 372/2014-135).

[14] Dovolacímu soudu je ostatně z jeho činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3955/2016, a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).

[15] Ostatně dovolatel brojí (primárně) proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) zastaveno řízení o jím podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 5 C 520/94-436, pro nezaplacení soudního poplatku; takto vymezené prvotní dovolací řízení, vhledem k němuž dovolatelovy opakované žádosti o ustanovení advokáta směřují, bylo totiž již dříve pravomocně vyřízeno a skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1968/2015, jímž bylo dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, č. j. 24 Co 154/2012-490, odmítnuto jako objektivně nepřípustné.

[16] S ohledem na řečené je zjevné, že i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce, neboť by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.

[17] Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 3523/2012, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 1915/2016, sp. zn. 30 Cdo 3640/2016, sp. zn. 27 Cdo 3528/2017, sp. zn. 30 Cdo 5045/2017, sp. zn. 30 Cdo 5412/2017, či sp. zn. 30 Cdo 5625/2017). Dovolateli je tudíž nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího řízení.

[18] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.

[19] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.).

[20] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[21] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 4. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu