26 Cdo 730/2020Usnesení NS ze dne 01.06.2020

26 Cdo 730/2020-278

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobců a) M. V., narozeného XY, b) K. V., narozené XY, obou bytem XY, proti žalovaným 1) H. T., soudkyni Nejvyššího soudu se sídlem v Brně, Burešova 20, 2) I. S., 3) F. H., soudcům Krajského soudu v Praze, se sídlem v Praze 5, nám. Kinských 5, o nejasné podání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7563/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2019, č. j. 72 Co 218/2019-242, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci – nezastoupeni advokátem – napadli dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 25. 7. 2019, č. j. 72 Co 218/2019-242, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 14. 3. 2018, č. j. 0 Nc 7563/2017-226, kterým odmítl podání žalobců ze dne 7. 6. 2017 a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. 0 Nc 7563/2017-256, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení odstranili nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení a současně je poučil o následcích nečinnosti. Dovolatelé si však zástupce z řad advokátů nezvolili, pouze opětovně požádali o jeho ustanovení a o osvobození od soudních poplatků.

Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Dovolací soud se proto nejdříve zabýval tím, zda u dovolatelů (ne)byly splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jedním z nezbytných předpokladů pro ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, jehož se žalobci v dovolacím řízení domáhali, je podmínka, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 a § 30 o. s. ř.). Z obsahu žaloby (která má vady znemožňující její projednání) je zřejmé, že žalobci jsou nespokojeni s tím, jakým způsobem soudy a jiné státní orgány v jejich věcech postupují. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobci opakovaně podávají nesrozumitelné, zjevně nedůvodné a kverulatorní návrhy, hrubě urážejí úřední osoby, které jejich návrhům nevyhověly, podávají proti nim trestní oznámení, žaloby a námitky podjatosti, a zjevně tak zneužívají svá procesní práva. Jejich dovolání v obdobných věcech jsou vesměs odmítána pro nepřípustnost [viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2179/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3079/18), ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2050/2019, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3415/2019, ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2125/2018) nebo je řízení o nich zastavováno (např. rozhodnutí ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3364/2019, ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3374/2019) a úspěšné nebyly ani jimi podané ústavní stížnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2186/19, a ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3671/19). Podávají-li žalobci opakovaně nedůvodné, nesrozumitelné a neprojednatelné návrhy, lze takové počínání pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), a tím i za svévolné uplatňování práva. Není tak splněn jeden z nezbytných předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, resp. pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř.

Žalobci ostatně žádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v průběhu řízení opakovaně, soud jejich návrhům nevyhověl právě z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva - v řízení před soudem prvního stupně [viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2017, č. j. 0 Nc 7563/2017-101 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2018, č. j. 72 Co 530/2017-129); dále pak v dovolacím řízení proti citovanému usnesení odvolacího soudu [usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 2. 2018, č. j. 0 Nc 7563/2017-148 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 72 Co 107/2018-174)].

Protože dovolatelé nesplnili podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

Dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 6. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu